A jako vždy na začátku - trocha historie nikoho nezabije.
Před více než 300 miliony let formovala zdejší krajinu sopečná činnost. V této době vznikla na dnešním území České republiky největší sopka a právě na výplni tohoto kráteru stojí dnes město Teplice. Voda, ve které se dnes koupeme, dopadala před 18 tisíci let na zem jako prostý déšť. Déšť pronikal do vulkanického masivu, kde po tisíce let vstřebával teplo zemského nitra, bohatý obsah minerálů i příměs radia. Nálezy římských a keltských šperků a mincí, které se dle zvyku vhazovaly do vody jako dík léčivé síle pramenů, svědčí o využívání teplické termální vody už na začátku našeho letopočtu.
Kronika Václava Hájka z Libočan dává život oblíbené legendě o uzdraveném prasátku, které přivedlo místního pasáčka k vyvěrající teplé vodě. Ve 12. století založila česká královna Judita v Teplicích benediktýnský klášter, který používal termální prameny k péči o nemocné. Lázně Teplice v Čechách tak mají zdaleka nejdelší tradici nejen v Česku, ale i v celém regionu střední Evropy. V 16. století se věhlas lázní Teplice dostal až do nejvyšších kruhů, a tak se začaly stavět první lázeňské domy, kultivovalo se místo vývěru pramene. V té době byl dostavěn i zámek a založena zámecká zahrada.
Tyto pány jsem potkávala denně před naším lázeňským domem.
Sochy či busty, pamětní desky či jiné formy připomínek významných osobností, které teplické lázně v minulosti navštívily, na vás dnes vykouknou na nejrůznějších místech. V lázeňských parcích, na náměstích, dokonce i na stěnách u bazénů s termální vodou. Třeba při masáži bublinami v termálním bazénu Císařských lázní, si můžete na okolních prosklených stěnách přečíst, kdo se v minulosti cachtal na stejném místě jako vy. S nejkomplexnějším výčtem významných osobností se však můžete seznámit v Lázeňské ulici, hned za lázeňským domem Beethoven. Třeba v okamžiku, kdy si vychutnáváte výbornou zmrzlinu z místní cukrárny.
Pravřídlo
Voda z Pravřídla má tři léčebné složky. V první řadě jsou to minerály, fluoridy a stopové prvky. Voda navíc obsahuje optimální množství radia 226, které dobře působí na chronické záněty a různá degenerativní onemocnění. A v neposlední řadě se k léčebným účinkům využívá i teplota vody.
Základem zdejší lázeňské léčby je termální koupel ve vodě Pravřídla o teplotě 37 až 38 stupňů C s následným suchým zábalem. Je vhodná zejména u chronických zánětlivých a degenerativních onemocnění kloubů a páteře, poruch prokrvení, k úlevě při bolestivosti a k účinné přípravě na masáž. Během svého týdenního pobytu jsem si ji vyzkoušela několikrát na vlastní kůži. Bohužel při venkovní teplotě vzduchu tetelící se kolem třiceti stupňů, jsem zatím neměla sílu jí přijít na chuť. Léčivá voda se využívá i při dalších balneoterapeutických procedurách. Kromě nich lázně nabízejí také řadu dalších procedur, včetně těch relaxačních a zážitkových.
O něco málo chladnější voda z Pravřídla se používá do bazénů v lázeňských domech Císařské lázně a Beethoven. V roce 2018 bylo v Beethovenu otevřeno tzv. Thermalium. Jde o komplex dvou bazénů ( jeden pro relaxaci, druhý na plavání) doplněný tzv. Kneipovým chodníkem. I tyto bazény jsem si během svého pobytu vyzkoušela, ale nakonec největší přínos pro mě měl Kneipův chodník. Chůze po drobných kamíncích doplněná střídáním teplé a studené vody není primárně příjemná, ale zdá se mi účinná.
V lázeňské části Teplic mě na první pohled zaujalo množství venkovních vodních prvků. Jezírka, fontány, vodotrysky, studny, kašny i chrliče na člověka vykouknou téměř na každém kroku, někdy i tam, kde by je vůbec nečekal. Rozmanité je i jejich provedení, které často napovídá dobu, kdy tento prvek vznikl. Vedle kamene a kovu byly k jejich výrobě často využity i méně obvyklé materiály jako například sklo a porcelán. Podle mapy je těchto vodních prvků ve městě skoro třicet. Ve velkých vedrech působí pohled na ně skoro stejně osvěžujícím dojmem jako samotná voda. Bohužel se mi to nepodařilo všechny fontány najít, vysoké teploty mě často zmohly natolik, že jsem musela od svých záměrů ustoupit. Pro představu jsem vložila pár fotografií mých nejoblíbenějších vodních prvků.
Pampeliška se na mě usmívala každé ráno z malého jezírka před hotelem.
Rozárium s fontánou se stalo mým oblíbeným místem k odpočinku. Ve stínu růží se tu příjemně sedělo i během teplého dne.
Kolostujova kašna se váže k pověsti o objevení pramenu a vodu zde chrlí roztomilé prasečí hlavičky.
Fontána na Mírovém náměstí stojí od roku 2002 a je unikátní tím, že pramen tryská pod ocelově skleněnou kupolí. Mně se tato moderni fontána až tak moc nelíbí, možná bude vypadat lépe, až ta kovová konstrukce něčím zeleným obroste. Všimla jsem si, že ji však milují malé děti. Obrubníky u schodů jim slouží jako skluzavka.
Tuto fontánu najdete na Laubeho náměstí. Podle jejího charakteru předpokládám, že vznikla někdy za socialistické éry.
Porcelánová fontána byla první, kterou jsem v Teplicích potkala. Najdete ji nedaleko Teplického divadla.
Za zmínku stojí rozhodně i rozsáhlá Zámecká zahrada, ke které by se dnes spíše hodil název park. Je to zelená oázou v centru města, která poskytuje dostatek stínu v horkých dnech. Svá nejlepší léta má už bohužel za sebou. Zjevně slouží i jako občasné útočiště bezdomovců.
I v zámecké zahradě můžeme najít vodní prvky. Tento z kovu a naskladaného plochého skla mě udivil. Možná je to připomínka doby, kdy se ve Sklo unionu vyrábělo ploché sklo. Fontána je funkční, voda stéká po skle.
Tzv. Zahradní dům aneb dům kultury najdete na okraji zámecké zahrady. Kulturní akce se zde zjevně konají, bohužel jsem se žádné nezúčastnila.
V Zámecké zahradě jsou také dvě vodní plochy Horní rybník a Dolní rybník. Pozůstatky drobných staveb v jejich okolí svědčí o tom, že rybníky byly v minulosti více využívány.
Labutí domek u Horního rybníka, dříve přístaviště loděk (honosně nazývaných gondoly).
Při procházkách městem jsem si uvědomila, že Teplice nejsou jen lázně. Jsou také běžným padesátitisícovým městem se všemi výhodami i nevýhodami, které k tomu patří. Klid lázeňské části někdy narušuje hustá doprava – sama jsem zažila, že kvůli provozu nešlo větrat oknem pokoje v Císařských lázních. Na druhou stranu jsem ocenila, že moderní obchodní centrum Galerie je doslova pár kroků od lázeňského parku a člověk tam snadno pořídí vše potřebné.
Do Teplic jsem jela za teplem léčivých pramenů. Nakonec jsem si odvezla i vzpomínku na jedno z nejteplejších červnových počasí, jaké pamatuji. Přesto jsem odjížděla s pocitem, že jsem město zdaleka nepoznala celé. A možná bude příště o pár stupňů méně…
Zdroje: www.lazneteplice.cz
Vladislava Dejmková
