Velikonoce by byly jistě velmi pěkné svátky, ale já na ně hezké vzpomínky nemám. Bydleli jsme totiž na konci vesnice, a tak k nám koledníci docházeli už velmi unavení. Ne ti malí, co si nesli v košíčku vajíčka a sladkosti a snaživě přednášeli koledy. To bylo v pohodě, ale ti starší, co sladkosti nechtěli, ale za to kalíšek kořaličky ano.
Už z dálky bylo slyšet jejich hlaholení a já jsem se honem běžela schovat.Většinou je manžel stačil odchytit a nalákat na skleničku a pak už byli tak unavení, že po mně ani nepátrali. Tentokrát se ale rozhodli, že mě najít musí a konečně také jednou vyšupou. S velkou vervou prolézali celý barák, řvali, abych se ukázala, že si nechali to nejlepší na konec a nenechají si to tentokrát ujít.
Bylo to docela děsivé a já jsem se zamčená v koupelně třásla jako sulc. Ani manžel je nedokázal včas zadržet. Když se opřeli o dveře zamčené koupelny, dveře povolily a pro mne nebylo úniku. Řvala jsem opravdu o pomoc, protože jsem viděla, že už ztratili soudnost. Otočili si mě, ohnuli přes vanu a já abych si ubránila své pozadí, si přes něj dala ruku. A plác. Přišla rána s takovou razantností, že jsem úplně slyšela, jak něco v ruce ruplo. Ječela jsem bolestí tolik, že je to opravdu zarazilo. Zírali, jak mi tečou bolestí slzy a začali pomalu přes alkoholové opojení chápat, že to přehnali.
Nepřestávala jsem ječet a manžel začal řvát taky: "Zmrzačili jste mi manželku, okamžitě vypadněte!"
Skoro vystřízlivělí koledníci se sklopenou hlavou a s omluvami odcházeli. Bylo mi to jedno a bylo pozdě. Ruka bolela a začala otékat, a tak manželovi nezbylo nic jiného, než mě ovézt do nemocnice. Ruka byla zlomená a když se mě doktor zeptal, jak se to stalo, musela jsem říci, že to udělali koledníci. Doktor žasl a užaslí byli druhý den už úplně střízliví koledníci, když mě viděli s rukou v sádře.
Je pravda, že jsem nakonec dostala tolik pamlsků, kytek a omluv, jako žádný koledník z vesnice, ale od té doby už k nám na Velikonoce žádný koledník nesměl a ani trošku mi to nebylo líto.
