Chtěla bych vám všem představit jednoho ze svých čtyř vnuků. O ostatních třech už jsem se zmínila ve svých povídkách, o dvojčatech jste si mohli přečíst v povídce "Dovolená s dvojčaty", kde jsem popisovala ty jejich kousky, že to zaujalo i redakci a povídka vyhrála určitou cenu v soutěži. Nejmladšího vnoučka Ríšánka, chytrého a povídavého kluka jsem zmínila v některých jiných povídkách, nutno ale dodat, že tito vnuci, všichni tři jsou narozeni ve znamení Berana, což vysvětluje samo od sebe, že chlapci jsou poněkud divocí, jdou hlavou proti zdi, jak se říká a tak dále.
Jenže já mám vnuky čtyři a zatím jsem se nezmínila o tom čtvrtém, který je z nich nejhodnější a dá se říci nejtišší. Jmenuje se Honzík, je mu 12 let, studuje víceleté gymnázium a velmi dobře se učí. Možná si řeknete, že by to tak mělo být, ale Honzík je velmi šikovný, chytrý kluk, kterému není nic zatěžko, a i když je na prahu puberty, ještě nemá vůbec žádné její příznaky, má široké spektrum zálib a pomůže všude tam, kde je to třeba.
V pondělí má hodinu na bicí, v úterý si zdokonaluje angličtinu, ve středu kroužek stolního tenisu, kde má mimochodem už hodně úspěchů, medailí a jiných cen. V pátek běží na hasičský kroužek a někdy v sobotu na hasičskou soutěž i s bráchou, v neděli kluci jedou k druhé babičce zahrát si s místníma chlapama florbal. Jenže to jsou jen ty povinné aktivity, mezí tím můžete Honzíka vidět, jak myje rodičům auto, na procházce s naší boxerkou, v zimě odklidí sníh, v létě poseče zahradu, když má volnou chvilku, tak si něco kreslí, vyrábí krásné figurky z drátků a příze, dokonce ho můžete vidět i vyšívat. Také se dovede postarat o svého mladšího bráchu. Za toto všechno dostal od Ježíška bicí soupravu, na kterou si rád zabubnuje.
Na zahradě si sám s bráchou udělal víceúčelové hřiště, kde si můžou krásně zasportovat, hraje se nejen fotbal, ale i tenis, volejbal a další sporty. Také rád pracuje se dřevem a dá se říci, že umí, dokonce má svoji malou dílničku. Zahlédnout se dá i v koruně staré jabloně, kde si s mladším bráškou udělali posed a pozorují z něj okolí.
Určitě jsem na něco zapomněla, ale to nevadí, chtěla jsem se s tímto vnukem tak trochu pochlubit, možná si řeknete, že to všechno ani nemůže stačit, ale on to stačí v klidu a pohodě, ještě večer ho můžete vidět s knihou v posteli. Je to krásný chlapec s krásnou duší a takový ten správný kluk a já jsem nemohla jinak, než se s vámi o ten pocit štěstí podělit. Honzík je narozený ve znamení Panny a od ostatních mých vnuků se opravdu odlišuje.
Moc mu přeji, aby mu to všechno ještě dlouho vydrželo a dělal radost nejen nám všem, ale hlavně sám sobě, jednou by chtěl být bubeníkem nebo návrhářem nábytku, možná obojím, tak mu k tomu přeji hodně štěstí.
