Zima už svůj boj o přežití vzdala,
tím Jaru příležitost dala.
A to se jaksepatří tuží.
Ve slunci oči se nám úží,
nastavujeme mu kůži,
která se celou zimu pod šatem ukrývala.
Celý svět ožil barvami a písněmi.
Za bělostnými kvítky stromů
jsou zatím skryty švestky s třešněmi,
růžovým květem jabloně se halí
a všichni tažní ptáci už vrátili se domů
a v jejich hnízdech brzy budou malí.
I lidé se víc k sobě tulí,
a není to chladem,
leč po lásce hladem,
kde mladí vzdychají,
zkušení se jen culí.
Že není koho obdařit polibkem?
Každého můžeme potěšit úsměvem.