Rozsáhlá publikace mapující česká přísloví od počátků zdejšího písemnictví, kterou před více než sto lety sestavil badatel Václav Flajšhans, vychází v novém vydání. Dvousvazkovou publikaci s téměř 1300 stran vydala v doplněné reedici Univerzita Palackého v Olomouci. Slovník je podle vydavatele jedním z nejúplnějších a nejcennějších sbírek českých rčení.
Sbírka přísloví, průpovědí a pořekadel lidu českého v Čechách, na Moravě a v Slezsku ve dvou svazcích vyšla poprvé v letech 1911 a 1913. Obsahuje přísloví od začátku písemnictví do začátku 16. století s kontexty ze starých letopisů a dalších památek a také jejich cizojazyčné ekvivalenty.
Druhé vydání doplňuje rozsáhlá předmluva o Václavu Flajšhansovi a soudobé komentáře editorů k vybraným příslovím. Flajšhans (1866 až 1950) vystudoval na univerzitě v Praze českou a klasickou filologii a stal se středoškolským profesorem. Od mládí se věnoval bohemistice, zejména problémům z oblasti mezi jazykovědou a literární historií.
Jeho badatelský zájem se soustřeďoval především na staročeské období, ale neopomíjel ani vývoj jazyka a literatury v pozdějších dobách. Průkopnickou práci vykonal podle odborníků právě ve studiu českých přísloví, což dokládá nově vydávaný dvoudílný svazek. Věnoval se také zkoumání českých hádanek, o nichž uveřejnil jako první historickosrovnávací studii v Národopisném věstníku českoslovanském (1926).
