"Maminečko milá, zdravíme tě od Rýnských vodopádů. Domů se vracíme v neděli, možná sjedeme z dálnice a na chvíli se zastavíme. Pravděpodobnost 10%."
Maminka Radka podle dřívějších zkušeností dobře ví, že pravděpodobnost je spíš nulová či jednoprocentní. Hodinu před domovem se odnechce dělat zajížďku s přestávkou. Ale i to 1% pravděpodobnosti stojí za to, aby se na návštěvu svých miláčků dostatečně připravila. Bez meškání vyrazí na nákup potravin. V neděli ani dospat nemůže. Vaří, peče, smaží, ještě zaběhne do marketu pro nějaké sladkosti pro vnoučka, a pak už jen čeká a z okna vyhlíží.
Zvoní mobil.
"Maminečko, promiň, nestihneme se zastavit. Zdrželi jsme se s odjezdem, teprve jsme přejeli hranice. Domů dojedeme nejdřív ve 22h., ráno vstáváme do práce, malý do školky. Je nám to moc líto..."
Radce je to také líto, ale má pochopení. Však brzy přijedou na celý víkend, užije si jich víc. Jde do kuchyně "krabičkovat". Vše co navařila, napekla a nasmažila naporcuje, rozdělí do plastových krabiček a uloží do mrazáku. Nejmíň týden nebude muset vařit a bude "bužírovat". Větším problémem je pytlík sladkostí. Ty do příští návštěvy zcela jistě nevydrží. Mlsná Radka bude vytahovat jednu po druhé, až zbudou jen lízátka. Ta nerada. A důsledek? Opět kilo živé váhy navíc. Ach jo!
