V malé vesnici na Vyškovsku zastavil autobus se zahraničními turisty. Vybatolilo se z něj hejno exoticky vyhlížejících turistů se slunečníky. Každý byl opatřen drahým fotoaparátem, popřípadě videokamerou. Jejich švitoření zaujalo několik zevlujících občanů. Průvodce s barevným deštníkem oslovil starší paní: Prosím vás, kde tady máte tu pyramidu?“ Paní vytřeštila oči a nechápavě kroutila hlavou. A tu průvodce předložil barevný časopis, kde bylo několik fotografií novodobých pyramid. Nějaký schopný manažer zařadil mezi turistické atrakce České republiky i zhovadilosti polistopadových zbohatlíků. Paní to najednou došlo. Pravila:, "Aha, vy myslíte náš fotbalový stadion s umělým osvětlením? Ale pozor, na něm se hrála první liga! Ve vesnici býval takový bordel, že při zápasech Sparty Praha nezůstala na místě jediná popelnice!“
Dnes už ovšem stadion ve vísce se třemi tisíci obyvateli chátrá. Strůjce všeho jezdí po okresním městě v milionovém bouráku se začerněnými skly. Je zcela nemajetný, všechen jeho majetek patří manželce a synovi. Místní fotbalisté, hrající Okresní přebor sice mohou hrát na stadionu, převlíkají se ale v nedalekém domku. Na stadionu ani neteče voda.
Klapzubáci se počali líhnout na počátku devadesátých let po celé naší vlasti. Svého času se ve všech novinách objevila senzační zpráva. Stálo tam FOTBALOVÝ ZÁZRAK! Bulváry ohlodávají tučnou kost. Fotbalisté z Dolních Kotěhůlek budou hrát Moravskoslezskou fotbalovou ligu. Čtvrtá třída fotbalových soutěží v malé obci je minulostí. Bohatý sponzor, rodák a místní patriot Emanuel Vencálek, zakoupil pro místní fotbalisty novou soutěž. Hurá. malá víska se proslavila. Senzace prvního řádu. Za První republiky by jistě nějaký zuřivý reportér pátral po umouněných amatérech, kteří se vlastní pílí a pomocí hadráku propracovali na sportovní výsluní po vzoru legendárních Bassových Klapzubáků! Současní reportéři však nejsou dnešní. Kdepak ty věci!
Za několik měsíců se celá sportovní veřejnost dovídá smutnou zprávu. Hráči Dolních Kotěhůlek odmítli nastoupit k mistrovskému zápasu s Vítkovicemi, protože nedostali zaplaceno za tréninky! Podnikatel zkrachoval a místní fotbalisté hrají opět čtvrtou třídu! Stejně se ale zemička ve středu Evropy dokázala zapsat zlatým písmem do Guinessovy knihy rekordů. V žádné jiné zemi na světě totiž nikdy nehrály první ligu dvě vesnice! Bundesligové mužstvo, hrající Evropský pohár málem zabloudilo při hledání vesničky soupeře.
Prohlídka zdevastovaného stadionu v malé vesnici skončila. Cizinci nastupují do zájezdového autobusu.
A jede se dál. Zpovzdálí si cestou prohlédnou renesanční zámek z roku 1561. Byla to skoro zřícenina. Pak byl opraven státem za desítky milionů a v restituci navrácen schovance původního majitele. Dnes je v rukou neznámého soukromníka opraven a svěží!
Turisté se vyhnou Mohyle míru na Slavkovském bojišti.Opravdové památky mají na programu jindy. Ještě je čeká akvapark bez vody a pět fotbalových hřišť ve vísce s pěti sty obyvateli. Průvodce v autobuse podává informace ke každému shlédnutému objektu.
Nabídka neuvěřitelných zážitků je ale velice pestrá.
A turisté v autobuse švitoří a švitoří. Kdo by čekal, že v civilizovaném státě v centru Evropy lze narazit na taková dobrodružství!
