Když máte pejska, nemáte čas na špatnou náladu. Psi mě vždy hodně zajímali. Ráda bych věděla více o tom, co si myslí, jak uvažují, a teď trochu lituju, že jsem neměla více času chodit se svými pejsky do různých psích škol nebo cvičení. Patnáct let jsem měla jezevčici, bohužel loni po těžké nemoci odešla. Špatně jsem se s tím vyrovnávala. Naštěstí mi zůstala ještě Pariska, pražská krysařička. Díky tomu, že je malinká, ji můžu brát s sebou na natáčení. Je hodná, neštěká, čeká na mě pěkně v herecké šatně a také se mnou jezdí na zájezdy. Nevím, proč si lidé o krysařících myslí, že jsou nervní a vzteklí, Pariska je strašně hodná. Je ráda mezi lidmi, takže jí nevadí, když mám hodně práce a ráda chodí všude se mnou.
Práce teď mám díky seriálu Ulice dost. Seriál mě baví více než práce v divadle, protože natáčení každodenního cyklu pěkně odsejpá, není čas na nějaké průtahy a já mám takový styl práce ráda. A také máme radost, že se moje bába Nyklová z Ulice lidem líbí. Ona to tedy zrovna kladná postava není, lidé se mě často ptají, jak se mi taková drbna hraje. Odpovídám, že je to prostě práce, zahraju ji a zase jdu. Vlastně je mi svým způsobem sympatická. Je to prostě ženská, která chce mít o všem přehled. Takových nás je ve skutečnosti hodně, ne?
