V Divadle Kalich právě hraju v české premiéře tragikomedie Na mělčině. Důvod, proč jsem roli vzala je nejen to, že je zajímavá, ale hlavně to, že se na jevišti scházím se svou dcerou Sabinou. Jsem ráda, že se tím od dětí zase vrací k divadlu. Zajímavé je, že se v té hře zase objevuje urna. Její nošení už mám natrénováno z filmu Výlet, urnu jsem nosila také v sitcomu O mé rodině a jiných mrtvolách. Teď zase představuju matku, která obětovala život svému muži, svým dětem a zbyla jí vlastně opět jen ta urna.
Myslím, že vyjadřuje pocity mnoha žen, protože na jedné straně přemítá nad tím, že si s mužem vlastně nic neužila, na druhé straně na něj pořád myslí a hledá co nejlepší místo, kam vysype jeho popel. Ale pozor, ta hra není ponurá, smutná, naopak.
Vždy, když jdu do práce a vidím lidi, jak odpočívají na zahrádkách, závidím jim a říkám si, že už se vším praštím a budu také jen v klidu na zahradě. Do důchodu jsem si nashromáždila různé věci, jako vlny, barvičky, skříně plné látek, knihy. Těším se, jak budu šít, plést, číst, malovat. Jenže pak se naskytne nějaká role a já zase nemám čas.
