Všeho moc škodí. I sluníčka. S tropickými dny se, jak se říká, roztrhl pytel. Snažím se ze všech sil odplevelit zahradu. Měsíc nepršelo, chodníky mezi záhony hyzdí pukliny, jablka, hostící červy, postupně pokrývají zem. Za kvalitu se holt musí platit. Hlavně, že jsou nestříkaná - bio. Jen doufám, že některá dokáží nespadnout dřív než dozrají.
Idylku naruší vetřelec. Velká mourovatá kočka je mezi záhony nezvaným hostem. "Copak tu děláš, kočičko, jdi pryč!" říkám. Kočka se neochotně odloudá na sousední zanedbaný pozemek. Na chodníku zanechává torzo hryzce bez hlavy, ocásku a nožiček. Hodná kočička ulovila lupiče, který ohryzával mnou vypěstované brambory. "Promiň, kočičko," omlouvám se, "že jsem tě vyhnala od hostiny. Doufám, že na mne nezanevřeš a vrátíš se pohlídat moje výpěstky. Byla bych ti moc vděčná," vedu v duchu dialog s vyhnanou lovkyní loupeživého myšáka, zatímco pilně pracuji, neboť zahrádka musí být v pořádku, než odcestuji na dovolenou.
Šlapu po horách a naivně očekávám, že se vrátím domů lehčí o nějaké to kilo živé váhy. Marně. Spálené kalorie rychle nahrazuji novými z přemíry dobrot, které, vyhladovělá chůzí, do sebe láduji.
Pár příjemně prožitých dnů uplyne jako voda. Vlak čeká na konečné stanici. Tři vagony tažené motorovou lokomotivou vyjíždějí přesně podle jízdního řádu. Vyprávím spolucestujícím, jak jsme před pěti lety odjížděli ze stejné stanice s hodinovým zpožděním, protože se nepodařilo nastartovat lokomotivu a bylo nutno přivézt náhradní.
Jede vláček - motoráček jede, daleko však nedojede. Uprostřed lesa náhle staví. Co se stalo? Stalo se, co se sice vzácně, leč přece jen, občas přihodí. Přes koleje leží strom. Klidně si spadl, aniž mrk, statný smrk. Strojvedoucí pohotový zastavit stihl včas, cestujícím nezkřivil se na hlavě ni vlas.
Koukáme z oken na to nadělení. Průvodčí informuje, že se zdržíme, neb musíme vyčkat příjezdu pracovníků s pilou, kteří strom rozřežou a z kolejí odstraní. Kolem ležícího stromu postává skupinka mužů. V tom se stane něco nečekaného. Z vagonu vystoupí několik žen. Šikulky popadnou kmen a odtáhnou ho z trati. Pánové zírají. Ostatní cestující, pozorující bleskovou akci z oken vagonů, jásají a odměňují šikulky dlouhým, nadšeným potleskem. Problém je vyřešen - jedeme dál.
Kola pravidelně hrkotají, vytvářejíce maní hudební doprovod. Připomenou mi písničku spjatou v mládí s prázdninovými pobyty v zeleni: "Pionýři, pionýři, malované děti ..." zpívám si neslyšně a ani nevím jak, najednou je píseň bohatší o novou sloku:
Lepší jsou ty Moravanky než pánové líní,
Moravanky strom popadnou, pánové se stydí...
