Patřila k našim nejcharismatičtějším herečkám všech dob. Pro tajuplnou krásu a podmanivý zpěv jí někteří říkali „česká Marlene“ (podle Marlene Dietrichové). Herecké umění Jiřiny Šejbalové ve filmu Vlčí jáma zazářilo i na mezinárodním festivalu v Benátkách, kde jí v roce 1958 hlavní cenu jen těsně vyfoukla Sophia Lorenová.
Otevřená cesta na konzervatoř
Šejbalová pocházela z rodiny, kde k umění nikdy nebylo daleko. Jeden dědeček měl sochařskou dílnu, druhý byl operním korepetitorem a ve volném čase skládal písničky. Tatínek studoval mnichovskou malířskou akademii a hrál na několik hudebních nástrojů. A maminka vynikala dobrým sopránem.
Mladá Jiřina od dětství ráda zpívala a projevovala herecký talent. Cesta na konzervatoř jí byla pochopitelně v takové rodině otevřená. V letech 1920 až 1925 navštěvovala operní oddělení konzervatoře, které absolvovala u profesorky Branbergrové. Dva roky také navštěvovala dramatické oddělení. Hned po absolutoriu v roce 1927 úspěšně pohostinsky vystupovala v opeře Státního divadla v Brně.
Desítky vydařených let v Národním divadle
Přestože ji legendární Karel Hugo Hilar nabídnul roli i angažmá v Národním divadle, Šejbalová odmítla a spokojila se s občasným hostováním v drobných úložkách na této scéně. Svoji píli raději plně věnovala avantgardní scéně Dada Jiřího Frejky (1927 až 1928). Ale angažmá v Národním divadle na sebe nenechalo dlouho čekat. A pak trvalo nepřetržitě od roku 1928 až do roku 1971, kdy herečka odešla do důchodu.
Za půlstoletí své kariéry vytvořila Šejbalová desítky nejrůznějších rolí – od vášnivých krásek, přes děvy lehčích mravů až po životem těžce zkoušené ženy, hrála sobecké měšťačky i obětavé manželky, typy komické i tragické. Z filmových rolí patří k jejím známějším záletná paní Žofka v komedii Cech panen kutnohorských či Klára z dramatu Vlčí jáma, z televizních tetička Otýlie ze seriálu Taková normální rodinka.
Psala fejetony, ale i kuchařské knihy
Skvělá herečka, od jejíhož narození 17. září 1905 uplynulo 108 let, měla i literární talent. Uplatnila ho ve fejetonech i dvou kuchařských knihách, jimiž položila kořeny populárnímu trendu psaní kuchařek herečkami. Šejbalové kuchařka je i svérázným dokumentem doby. Čtenář se z ní například dozví, jak uvařit brambory s tvarohem, když jednu nebo druhou surovinu do samoobsluhy nedovezli, či jaký románek prožila její tchyně za raného mládí na zaoceánské lodi s básníkem Antonínem Sovou.
Vánoční záchvat marnivosti:
dar za desítky tisíc skončil v koši
Přátelé a kolegové vzpomínali na Jiřinu Šejbalovou jako na skvělou kamarádku a kuchařku. Při různých posezeních svým výrazným, operně školeným hlasem bez dlouhohého pobízení ráda zazpívala na hudbu Jaroslava Ježka, přidala i filmové songy, ba dokonce písničky k táborákům.
Ale i ona se někdy chovala jako pravá filmová hvězda. Alespoň podle režiséra Otakara Vávry, který ve svých pamětech zmínil příhodu o Šejbalové „nejstrašnějším vánočním zážitku“. Hereččin ctitel, zámožný majitel obchodu s módou, prý poslal svému idolu na Vánoce elegantní dlouhé rukavice. Šejbalová, která čekala luxusní kožich, je s rozhořčením vyhodila. Druhý den natěšený obchodník herečce zavolal, jak že se jí líbil jeho dárek. A čekal velkou pochvalu, protože do každého z prstů rukavic vložil pečlivě srolovanou pětitisícikorunovou bankovku...
