Jednou snad dojdem k moři
Ilustrační foto: fantom-xp.com
Jsme jako dva břehy,
co řeku doprovází,
každý jde svou cestou,
občas se někde schází.
Vidíme na sebe,
leč něco nám brání,
přejít nohou bosou
naproti milování.
Snad jednou k moři dojdem,
pak spojí se naše břehy
a obejme nás voda,
co plná je ještě něhy.
Hodnocení článku:
0 hodnocení
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte
přihlásit
Dagmar Králová
9.12.2013 12:04
Pěkné metafory i verše - jak zpíval Jan Werich - každý k moři dopluje, někdo dříve a někdo později ....
Jarmila Peerová
25.10.2013 18:51
Paráda,moc jsem se tou básní potěšila a přeji aby se břehy spojily....zraješ jako víno děvče,tohle je velmi krásné...
Nina Šachová
25.10.2013 12:07
Tohle je opravdu jedna z Tvých mooooc povedených básniček.
Marie Bartošová
25.10.2013 10:10
Úžasné!
Zuzana Pivcová
24.10.2013 10:48
Řeka a břehy, navíc s Tvým milovaným mořem, jsou pěkná asociace. Moc se mi to líbí.
Olga Štolbová
24.10.2013 09:17
Jitko, moc krásné, tvé básně jsou stále pěknější. Některou jsem už přisuzovala Zuzaně, tak moc byla povedená. Díky...