Dvě smlouvy, které před 365 lety, 24. října 1648, podepsali zmocněnci habsburského císaře v Münsteru a Osnabrücku, ukončily válku, jež tři desítky let devastovala Evropu. Vestfálský mír, jak vstoupila tato událost do dějin, sice na jednu stranu ukončil utrpení a ničení, zároveň ale zmařil naděje na změnu náboženských a politických poměrů v českých zemích. Země Koruny české se tak staly na více než 250 let neoddělitelnou součástí katolické habsburské monarchie.
Říše přišla o třetinu obyvatel...
Právě v Čechách přitom celoevropský konflikt v květnu 1618 vypukl. Impulsem se stala neslavná druhá pražská defenestrace a následné protihabsburské povstání protestantských stavů.
Boje se ale postupně rozhořely po celé střední Evropě a králové, knížata a generálové plenili vše, co jim přišlo pod ruku. Říše přišla přibližně o třetinu obyvatelstva. Konflikt časem nabyl podobu náboženské války mezi protestanty a katolíky. Jednalo se ale samozřejmě i o územní zisky a vymezení sfér vlivu.
Nejvíce si urvali Švédové
Pokusy o diplomatické vyřešení vleklého konfliktu se objevovaly už na začátku 40. let 17. století. Trvalo ale ještě sedm dlouhých let, než se podařilo jednání dotáhnout do konce.
Nejvíce získali Švédové, kterým připadla území na severním pobřeží Německa. Francie zase ovládla důležité državy v Porýní. Habsburskému císaři pak výsledek přinesl náboženskou unifikaci jeho říše – ustanovení o rovnocenném postavení katolíků a evangelíků se totiž nevztahovalo na dědičné země Habsburků.
