Venku to na jaro nevypadá. Skřivánek sice vrznul, při troše štěstí snad nezmrznul. Můj večerní program bývá většinou stejný: televizní pořady prodřímám, u počítače se proberu, u knihy zklidním. Pochválím pana autora Cimického, jehož knihy od loňského setkání s ním na ostravském knižním veletrhu systematicky pročítám. Zaklapnu knihu, opustím své oblíbené "čtecí" křeslo a vydám se do kuchyně uhasit žízeň.
Rozsvítím lustr, usrknu vody a zamířím přes jídelnu do koupelny. Něco není v pořádku. Na skříňce před přehrávačem cosi leží. Krátkozrace zamžourám a snažím se rozpoznat, co to je. Snad lístek z africké fialy? Těžko. Úzký tvar neodpovídá. Sáhnu po brýlích, nakloním se nad neznámý předmět a nevěřícně zírám na - mládě španělského plzáka! Je krásné, světlé, s tmavšími proužky na zádech. Připomíná miniaturní sele divokého prasete. Ale - kde se tu, proboha, vzalo? A kolik bratříčků či sestřiček tu ještě má? Co kdyby mi ve spánku lezli po obličeji? Co kdybych na ně bosou nohou šlápla? Množí se velice rychle, co když zamoří celý byt, celý dům, celé sídliště??? Strašné představy!
Ze solného sloupu se měním v detektiva. Vyzbrojena lupou prohlížím květináče. Na dvou sousedících afrických fialách je vidět třpytivý sliz. Jinde ne. To je dobré znamení. Mrňous se zřejmě narodil v nich. No ano, už si vzpomínám! Na podzim jsem je dosypávala hlínou, přinesenou ze zahrady. Jak je vidět i s malým bílým vajíčkem, kterého jsem si nevšimla. V teple se vylíhl plzáček - siroteček. První posel jara. Jen nevím, kdo z nás je větší oběť. On coby nebezpečný škůdce, nebo já coby jeho vražedkyně?
To nám to jaro pěkně začíná! Ach jo. Život je vskutku těžký...
| Z archivu - náš portál obsahuje cca 2500 čtenářských příspěvků, nejrůznějších příběhů ze života, vzpomínek, ale i cestovatelských tipů, rad či gastronomických receptů. Připomeňme si vybrané příspěvky, které obohatily tento portál. Patří k nim i tento, který jste si právě přečetli. |
