Poslední dobou se dívám na televizi často. Zaujalo mě, jak důchodcům začínají zlepšovat chuťové bunky, které už některým začínaly odumírat.
Ráno vstanu a už začínám hledat, co bych si ke snídani připravila. Mimo spousty prášků od pana doktora najdu jenom starý rohlík. No co, ze své penze si vyskakovat nemůžu.Tu najdu také skrojek chleba nebo dokonce zbytek od večeře.
Ale už se začínám těšit, protože v ranním pořadu se začíná vařit. Přijde rozjařený, trochu obézní kuchař (ani ho nebudu jmenovat, protože je jich tolik, že si je přestávám pamatovat), přivede si sličnou pomocnici, nějaké dobré pochutiny a já začínám snídat.
Moje chuťové buňky se zaradují, a i když pojídám jenom ty svoje chudé zbytky, představuji si pokrmy lepší, a když hodně zapojím fantazii, mám dojem, že jsem si pochutnala.
S vařením se totiž v televizi roztrhl pytel. Vaří kdekdo a kdeco. Už jsem si pořídila i bryndáček, protože sliny opravdu tečou. Žasnu, co je možné si k jídlu koupit za pochutiny. Některé zahraniční ovoce neznám, natož abych někdy ochutnala, ale vím, že vybraným jedincům šmakuje. Za některé koření do těch pokrmů, která snad u nás ani nejde sehnat, bych snad utratila celý důchod.
Hostí se vzájemně náhodní lidé, kteří se sejdou a předhánějí se, čím se pochlubí. Sedím u toho vykulená se svým rohlíkem. Raduji se tedy, jak jim chutná, jak si to jídlo vzájemně hodnotí, někdy neskromně pomlouvají a hledají na něm chyby. A snažím se nezávidět. Je hezké i to, že za tu svoji nevšední snahu jeden z nich vyhraje i peníze. Na závěr se méně i více srdečně rozloučí, naházejí zbytky do košů a jdou spokojeně a napapaně spinkat.
Nejlepší jsou hody celebrit. To už opravdu nemá konkurenci. Mořské plody, to i ono, co já vlastně vůbec neznám a ani nevím, jak se co jmenuje.
Poslední dobu ale někomu došlo, že jsou tady i důchodci. Jsou hodní. Doporučili nám, abychom si do kuřecích kůží zabalili to, co doma najdeme Jenom škoda, že nám neposílají ty svoje vyhozené labužnické zbytky. To by bylo jiné pochutnáníčko. Radostně jsem si to vyzkoušela a zabalila do kůže, co se dalo. A jak to dopadlo? Je mi z toho už dva dny špatně, nemohu jíst, a tak vlastně ušetřím peníze. A možná o to v tom receptu jde.
Možná, že si pak budu moci koupit jeden banán navíc a budu ho zase ukusovat u té hodné televize. Opravdu vám děkujeme, milí tvůrci podobných pořadů a receptů, že se zajímáte o naše důchodcovské požitky.
P.S.: Nejde mi nějak televize a začínám mít abstinenční příznaky.
Z archivu - náš portál obsahuje přes 5 000 čtenářských příspěvků, nejrůznějších příběhů ze života, vzpomínek, ale i cestovatelských tipů, rad či gastronomických receptů. Připomeňme si vybrané příspěvky, které obohatily tento portál. Patří k nim i tento, který jste si právě přečetli.
