V devět hodin ráno se v ústraní zahrady za domem v jedné amsterodamské čtvrti připravuje desítka alkoholiků k úklidu sousedních ulic, v ruce lahev piva a v ústech špaček cigarety. Jejich denní mzda? Deset eur (asi 270 Kč), půl balíčku tabáku a cigaretový papír, ale především pět lahví piva, které vypijí na místě, dvě ráno, dvě v poledne a jedno po skončení práce.
Otřásáte se odporem? Každý z nás se může ocitnout na scestí, aniž by musel být nutně vyvrhel. Jsou jistě „hodní alkoholici“, kteří pijí kvůli neštěstí, frustraci či beznaději a nikoho kromě sebe neobtěžují, a pak ti agresivní.
„Jde o skupinu chronických alkoholiků, kteří terorizovali okolí v amsterodamském Oosterparku. Ozýval se odtud pekelný rámus, docházelo tu k bitkám a agresivní jednici častovali kolemjdoucí, zejména ženy, sprostými poznámkami,“ vysvětluje Gerrie Holtermanová, která řídí tento projekt nadace Regenboog, financované ze státní kasy i soukromých darů. „Naším cílem bylo je zaměstnat, dosáhnout toto, aby něco dělali a v parku už netropili nepřístojnosti,“ podotýká a upřesňuje, že jako metaři jsou rozděleni do dvou skupin po desítce osob. Každá skupina pracuje tři dny v týdnu.
Jak píše agentura AFP, tato odvážná metoda kombinace cukru a biče, jasná ilustrace pragmatismu, může šokovat svět mimo Nizozemsko, ne však ve východním Amsterodamu.
Dvě piva hned po ránu
Den začíná v 9:00 hodin. Alkoholici dostanou dvě piva, mohou rovněž obdržet kávu, pokud chtějí, a pak jdou odklízet odpadky na ulicích. Často jejich vlastní.
Gerrie Holtermanová si pečlivě zaznamenává, co každý vypije, aby se nestalo, že by si někdo šel pro pivo dvakrát, ale jinak tu vládne ovzduší důvěry: když Gerrie odchází, jsou to sami alkoholici, kdo poctivě evidují, co kdo zkonzumoval.
„Za skupinu můžu říct, že kdyby nedostávali pivo, už by nepřišli,“ ujišťuje bezdomovec Frank, s oranžovou vestou a metařským náčiním v ruce.
„Potřebujeme alkohol, abychom mohli fungovat, to je ta nevýhoda chronického alkoholismu,“ potvrzuje odevzdaně pětačtyřicetiletý muž, který byl ve vězení za násilí, nikdy nepracoval a nemá trvalé bydliště.
„Vnáší to do našich životů trochu řád,“ říká další z nich, kdysi velice dobře situovaný muž, který si nepřeje být jmenován. A už vůbec nechce popisovat svůj pád z manažerských výšin. „To nechme stranou. Nyní mnozí z nás neznají žádný denní pořádek už roky, je to pro ně zcela neznámá věc a myslím, že to prospívá,“ soudí tento životní ztroskotanec s vysokoškolským vzděláním.
Je to dobře, nebo špatně?
V poledne dostanou další dvě piva a teplé jídlo, pak znovu odcházejí zametat. Poslední pivo pracovní den uzavírá a alkoholici kolem 15:30 odcházejí.
„Jsou místa, kde se závislým narkomanům podává heroin, proč bychom tedy nemohli dávat alkoholikům pivo?“ táže se Holtermanová. Všichni alkoholici, kteří jsou do projektu zapojeni, jsou velmi spokojeni. Jejich účast je samozřejmě dobrovolná.
Spokojeni jsou, zdá se, i sousedé, mnozí z nich metaře zdraví, když jdou kolem. „Dělají něco užitečného místo toho, aby řádili v parku,“ zdůrazňuje jedna místní starší dáma.
Pokud však jde o jejich konzumaci alkoholu, názory se rozcházejí.
„Když se vracím domů, mám za sebou perný den a nemám nutně chuť se napít,“ ujišťuje osmačtyřicetiletý Vincent, bývalý pekař. „A člověk také pociťuje určité zadostiučinění z vykonané práce, z toho, že přispíváme k prospěchu společnosti, i když pijeme,“ podotýká.
Frank je o dost cyničtější: „Pijeme sice trochu rozloženě, ale nemyslím, že bychom pili méně. Když odsud vyrazíme, zajdeme do supermarketu a za těch deset eur si pivo stejně nakoupíme. A v těch dnech, co nezametáme, upadáme zase do starých zvyků: když supermarket v osm hodin otevře, jsme první, kdo si kupuje pití,“ uzavírá smutně Frank.
Vážení čtenáři, jaký máte názor na problematiku alkoholismu a bezdomovců? Pište nám své komentáře k tomuto článku.
