Ono to s tou básní "K čemu jsou slova" hodně souvisí. Nejen, že je v ní použitý takový skladebný princip rytmu, jako je Zuzany oblíbený. Také obsahově je to o tomtéž. Že toho moc nenakecáme. Jen zatímco paní Jitka to vyžaduje, ona svou básní říká: "Tak si to nech".
Zuzana má trochu pointu. Na závěr má vysvětlení : Protože za tebe mluví oči.
Básni Šeptej mi tiše by také nějaké "protože" slušelo. Např. ...protože to ráda poslouchám
...slova lásky nezevšední
...abych věřila tomu, že to není sen
...ruce hladí tělo, slova duši
Báseň by si nějakou takovou pointu zasloužila. Je dobře napsaná v rytmicky houpavém verši, příjemně se čte. Skladbou slov je i v emoční rovině hodně působivá. Především z ní vyzařuje určitá pravdivost a ta je nenahraditelná.