Ilustrační foto: orchestramozart.com
Jsi moje kniha rozečtená,
jsi báseň prostá verše
a místa mnou nedotčená
jsou tam, kde se nelže.
Jsem klíč, co zapomněl jsi v zámku,
povadlá kytka ve sklenici,
psaníčko, co postrádá známku,
odstavený vagon ve stanici.
Chci býti modrou oblohou
co po ní čmáráš bílé čáry
a tvoje ruce hladit mě mohou,
jak kdysi svoje housle Stradivari.
Hodnocení článku:
0 hodnocení
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte
přihlásit
Milada Salajková
25.3.2014 20:12
Ani nedýchám. Čtu znova a znova, dotýká se mé každé slovo.
Olga Štolbová
30.11.2013 10:44
Opravdu Jíťo,zraješ jako víno.Nebo tě potkala láska?Zdravím a přeju stálé setkávání s Múzou.
Zuzana Pivcová
29.11.2013 18:57
Nevím. Jíťo, k čemu mi gratuluješ, neznám důvod, u téhle básně si zasloužíš pochvalu Ty.
Jana Šenbergerová
29.11.2013 16:37
Moc pěkná. Jitko, zraješ jako víno. Zřejmě dobrý ročník. :-)
Dagmar Králová
29.11.2013 14:18
To bude asi utajená sbírka veršů ZP ? Jsem hodně zvědavá . Tady se u paní Jitky občas mění rytmus veršů.
Jitka Chodorová
29.11.2013 10:50
To ani náhodou Zuzko,mně už básnění dávno došlo,toto je jen takový záchvěv,jinak tam toho moc už neschovávám,tak ti gratuluji,však víš k čemu.
Zuzana Pivcová
29.11.2013 10:28
Moc hezké vyznání. Myslím, Jíťo, že že tu záhy převezmeš nadobro básnickou pochodeň, protože mně už (konečně?) začíná docházet básnění.
Dalibor Polanský
