Jak se blíží Vánoce, těšíme se na zážitky, pro vánoční čas typické. Kromě adventních věnců, koled, vůně františků jsou to i oblíbené vánoční trhy. Mají svou atmosféru, která se liší od ostatních trhů. Ale atmosféra vánočního trhu, který jsem zažil v Drážďanech, se s návštěvou tuzemského tržiště nedá srovnat.
Je pravda, že Drážďany jsou poněkud „z ruky“. Ale když České dráhy poskytnou na některé spoje velmi výraznou slevu, není doprava finančně až tak náročná. Je pravda, že i když na každém kroku zaslechnete češtinu, většinou se zde mluví německy. Chce to tedy alespoň trochu ovládat němčinu, popřípadě si vzít s sebou slovník (nebo, jako já, bývalou učitelku, němčinářku).
Co na první pohled zaujme, je výzdoba prodejních stánků. Už to, že každý stánek je jiný. Především jsou dřevěné, zdobené řezbou. Jejich zhotovení se snaží vycházet z prvků tradiční lidové architektury. Těžiště jejich výzdoby se nachází na střeše. Většinou je zde nápaditým způsobem naznačeno, jaký sortiment se ve stánku prodává. Někdy jsou to celé výjevy s postavami, které něco vyrábějí v prostředí dílny. Na střeše stánku skleněných výrobků najdeme sklářskou huť, u pečiva pec. Stánek stříbrných šperků poznáme podle truhlic pokladů. Mezi Santa Klausi, trpaslíky a blýskavými koulemi jsou v chvojí umístěné staré předměty denní potřeby. Hrábě, cepy, díže, žebřiňáčky, valchy, chomouty. Před stánky s občerstvením jsou sudy jako stolečky. Na nich k osvětlení kouzelné lucerničky. Součástí trhů jsou i historické kolotoče. Vše je tu pestré, až oči přecházejí.
Ačkoliv jako všude na podobných trzích jde především o to, aby obchodníci vydělali, tady to nebije tak neomaleně do očí. Jako by šlo opravdu jen o radost z Vánoc. A sváteční nálada obyvatel města tomu odpovídá. Trh je tu evidentně ne pro turisty, nýbrž pro ně. Tak si to užívají. U stánků je možno si koupit svařák, či jiný horký nápoj do malovaného hrníčku, za který zaplatíte zálohu a můžete ho kdekoliv na trhu vrátit anebo si ho nechat na památku.
Zpočátku se mi nechtělo hrabat se až někam do Drážďan, když doma máme také trhy. Ale pak jsem byl rád. A opět jsem si ověřil, že když dva dělají totéž, nemusí to být totéž.
