Hani, to sluníčko už určitě vyšlo a rozpustilo chmury a zdravá mysl Ti také zůstala, jinak bys neudělala takovou pěknou a smutnou básničku. Mně se líbí. *
Tím návrhem, jak by měla Hanka přestavět rým, by se zcela zbourala ta její dvě krásná srovnání "jdu chladnou mlhou a sama mám v duši taky chlad", "neslyším ani slovo a mě nikdo také neslyší". To přece patří v obou případech jednoznačně k sobě a mimořádně se jí to povedlo. To nelze přehodit kvůli rýmu příštích slok. Na tom trvám.
Myslím si, Jirko, že pro každého Tvé odborné rozbory nejsou. V úvodu a závěru sice vyzdvihneš emotivní náboj básně, ale "v mezičase" tu kvalitu značně přibrzdíš spoustou odborně-teoretických rad, hodících se do Příručky pro budoucí básníky. A tím Hanka není, je to člověk se srdcem, které chce něco říct. A svým , jen svým způsobem!!
Povedla se Vám nejen báseň jako taková, ale i zpracování metaforického příměru.
Jen v první sloce je jinak řazený rým v koncovkách než v ostatních slokách. Chtělo by to přehodit, možná, řádky.
"Jdu sama v mlze studené
neslyším slovo mluvené
chladno mám také v duši
a málokdo mne slyší."
(nebo tak nějak podobně). Máte v básni moc hezká vyjádření a myšlenky. Graduje to velmi správně do závěrečné myšlenky v posledním a významném verši. Jeho hodnotu však poněkud snižuje říkankovitá lacinost rýmu "zasvítí-posvítí".
Ale to jsou jen technické drobnosti v, podle mého názoru, emočně dostatečně silné, povedené básni.