Tento příspěvek k tématu týdne "Sběratelství" věnuji jeho redaktorce Růžence Antlové :-), s níž mne pojí osobní přátelství. Tudíž ona o této mojí další sbírce ví a přála si, abych o ní také napsala.
Ano, hrníčky, sklo-porcelán a keramiku lze u mne taktéž vidět v množství více než obvyklém, takže to o sběratelství, dnes již spíše bývalém, vskutku je. Sice jsem k tomu asi původně přišla "jako slepý k houslím", ale kdybych v sobě tuto slabost pro tyhle věcičky neměla, asi bych jí v takové míře nepodlehla. Já jsem totiž hodně z toho všeho dostala a zdědila. Něco mám od své babičky, něco po mamince a něco po panímámě.
Zaměřím se ale hlavně na ty hrníčky, které jsem kdysi obravdu sbírala. Zprvu to byl tzv. vzor Amadeus - hrnky s žebrováním a dvěma oválnými výřezy s nějakým motivem. Těch motivů byla tehdy spousta, já sbírala především ty rostlinné - květinové. Jak to začalo? Jednou jsme odvezli autem domů maminku mojí dobré kamarádky a ona nám se slovy "ať máte památku na babču" dala dva nové hrnky s motivem maliny a ostružiny. Někdo z její početné rodiny totiž pracoval v porcelánce ve St. Roli, takže "přísun" z podnikové prodejny byl snadný i v době celkového nedostatku tohoto zboží na trhu. Později se naopak na trhu s hrníčky roztrhnul tzv. pytel. V té době jsem se přeorientovala na hrníčky s jednotným pomněnkovým dekorem, který však měl velkou tradici. Čili jsem sbírala různé tvary těchto hrnků.
Začalo to opět nevinně - jedním mírně omšelým hrnkem po tchýni. Původně byly tři - dva na mně vyloudila kamarádka a jeden dostala na památku dcera, když "šla do světa". Později jsem zjistila, že se ten památeční hrníček u ní zrovna velké úctě netěší, tak jsem jí ho zase sebrala. No a dnes - jak vidíte - je z toho už pěkná sbírka.
Dnes už žádné další hrnky nesbírám, nemám je už ani kam dávat, proto jsou některé v krabicích, jiné v kredenci (což je kapitola sama o sobě) a ty nějak poškozené a další "všehochuť" ještě slouží jako dekorace v chatičce. Poslední mnou zakoupený přírůstek pomněnkových byl památeční hrnek ze Sv. Hory u Příbrami a poslední darované byly dva miniaturní šálky od paní sousedky. Kromě těchto hrnků, které na poličkách přímo zdobí moji kuchyň, mám porůznu spoustu dalších, nejen porcelánových, ale i keramických.
S věkem už také začínám přemýšlet o tom, jak bych se alespoň části sbírky nějak se ctí zbavila - některé kousky mám i 2x. Možná bych prostřednictvím tohoto článku mohla nalézt někoho, kdo ještě sbírá a měl by zájem. Také ta procedůra "vylézt, sundat, umýt, vrátit zpět" několikrát do roka mě už začíná zmáhat. Svůj příbytek však zdobím ráda, tak holt nezbývá než "trp tělo, když' s tomu chtělo". :-)
