Téma týdne, sběratelství, pomalu končí, a tak vám představím na závěr ještě moje hrníčky. Doma mám po stařence jen pár těch pro mě nejvzácnějších vzpomínek.
Venkovní hrníčky, ani nevím, jestli se dají nazvat sbírkou, je jich kolem 60 kusů. Beru to spíš tak, že jsem díky starému tyčkovému plotu kolem domečku prodloužila těm nebohým hrníčkům, které by jistojistě skončily v kontejneru, život. Začátek této venkovní sbírky byl docela kuriozní. Měla jsem doma 4 hrníčky bez uší a navíc nakřaplé. Říkám jim, jste k ničemu, zavazíte, půjdete do hrníčkového nebe. Vzala jsem je a vyšla jen v pantoflích na dvorek k brance. Pršelo, i když do konťáku to mám kousek, vzdala jsem to a hrníčky prozatím zavěsila na tyčky plotu. Tak si tam visely zapomenuté.
Když jsem se tak na ně koukala a viděla, že se to hrníčkům na tom plotě líbí, tak jsem si řekla, že jim prodloužím život. Byly staré, potlučené, ale vyzařovalo z nich takové to starodávné kouzlo. Hned jsem vlezla do sklepa, kde takových starých hrnků bylo habaděj a k těm čtyřem jsem navěsila dalších 1deset. Manžel, když to viděl, zrovna nadšený nebyl. "Zbláznila ses nebo co, to může napadnout jen tebe taková hovadina," nádával každé ráno, když vlezl na dvorek . Já si ale prosadila svou. "Mě to nevadí, líbí se mi to a jestli se to tobě nelíbí, tak koukej do mraků a ne na plot!" Vyvrcholilo to tím, že šel kolem plotu jeden pán a říká manželovi: "sušíš na plotě hrnky?" Tehdy jsem myslela, že to hrnky mají spočítané a že skončí v kontejneru. Pro jistotu jsem další hrníčky zatím na plotek nepřidávala.
Jednou jsem zjistila, že na plotě přibylo dalších pět hrníčků, nevím, kdo je tam přidal, manžel to rozhodně nebyl. Pak se dcera stěhovala z většího bytu do menšího a nepotřebné věci přivezla k nám, mezi nimi bylo hrníčků, že zaplnily celou stranu plotu. Manžel si časem zvykl, dokonce mi od někoho donesl další hrnky s tím, že si je prý mám dát na plot. Lidé, kteří vozí do kontejnerů na sklo i hrníčky a vidí moji plotkovou sbírku hrnků, tak je do kontejneru nehází, ale položí mi je k brance nebo rovnou pověsí na plotek. Také jsou ale tací lidé, že se jim třeba některý ještě zachovalý hrnek zalíbí natolik, že si počkají na tmu a hrnek čmajznou. Mě to ale vůbec nevadí, doplním tyčku nebo dvě o další hrníček a je to. Neobydlených tyček je ještě celá jedna strana.
Tak tohle je celé povídání o tom, jak jsem prodloužila hrníčkům život.
