Ilustrační foto: pinterest.com
Tenkrát bylo po bouřce,
vzduch voněl po dešti
a ty jsi mi našeptával, že
dovedeš mě za štěstím.
Tvůj pohled modral se
v tom letním oparu
a těla třásla se, že
spálí se od žáru.
To bylo tenkrát,
přešlo už mnoho let,
tvůj pohled mrazí mě,
i bez zbytečných vět.
Hodnocení článku:
0 hodnocení
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte
přihlásit
Milada Salajková
26.4.2014 22:44
Vzpomínka v objetí smutku.
Milada Salajková
26.4.2014 22:43
Vzpomínka v objetí smutku.
Moc pěkné. Vnímám to tak, že kdyby nebylo smutných chvil, neocenili bychom ty veselé, krásné a šťastné.
Zuzana Pivcová
9.3.2014 07:34
To je, Jíťo, Tvoje smutná a krásná parketa, čte se to dobře, i když obsah bolí.