Je už takový trend opouštět hlavní město a stěhovat se do lokalit, odkud je možno dojíždět do Prahy do zaměstnání. Jsou i tací, které ruch velkoměsta natolik otrávil, že volí život naprosto venkovský. Bydlet ve městě má své výhody, ale také nevýhody. Ovšem i život na vsi má výhody i nevýhody. Vzácně lze nalézt místo, kde se snoubí nevýhody města s nevýhodami venkova. Takovým místem je i malé městečko u Prahy nesoucí název Libčice nad Vltavou.
Jako hornické město
Jednou zvláštností města je jeho poloha, která ho odlišuje od ostatních. Řeka ve svých zákrutech ho obtéká tak, že ho umisťuje na jakýsi poloostrov. Tím se stalo, že kolem je nedostatek dostupných polností. Proto tu nejsou téměř žádné hospodářské venkovské budovy se svými stodolami, sýpkami, chlévy a chalupami. Obyvatelé, zaměstnaní ve šroubárně a nebo v cihelně si stavěli i tomu odpovídající obydlí. Malé domky, začasté patrové, s malou zahrádkou, jen pro několik záhonků zeleniny, takříkajíc do polévky. Malý dvorek a na něm kůlna na dřevo a maximálně chlívek pro kozu, nebo slepice či králikárna. Prostě typicky dělnická či hornická obydlí. Nikdy zde nebyla žádná náves a nebo malebné náměstíčko. Takový nevenkovský charakter nemá žádná ves, ani městečko v dalekém okolí.
Údolí
Libčice jako městečko u řeky leží z největší části v údolí řeky Vltavy. Krom častých mlh trápí obyvatele i nepříjemný smog. Mnoho domácností topí tuhým palivem. Podle toho, co se valí z komínů, nejedná se zřejmě o palivové dřevo. Topí asi vším, co by mohlo trochu hořet.
Sami pro sebe
Když přijíždíte do Libčic, přijedete na křižovatku. Ukazatel vás informuje, že doprava jsou Libčice jeden kilometr a doleva je to do Libčic také jeden kilometr. Tedy ať se dáte doleva anebo doprava, projedete Libčice a přijedete opět na tuto křižovatku. Všude jinam je to přes vodu, tak jedině přívozem. Kolem nejsou žádné vesnice, jejichž obyvatelé by v Libčicích vyhledávali služby a nebo obchody. Kdo do Libčic zavítá, ten k tomu musí mít opravdu pádný důvod. To vytváří zajímavý jev. Libčičtí své město znají a cizí se zde nepohybují. Tak se může stát, že obchody nemají řádné či aktuální označení. Místní vědí, co se dá v kterém obchodě koupit. Například, že v garáži jednoho domku lze koupit chovatelské potřeby a krmivo, o tom vás informuje jen popiska na zvonku u branky. Že v jednom ohrazeném prostoru naleznete prodejnu stavebnin, to lze zjistit pouze dotazem. Tak je to tu se vším. Všichni to vědí, proč to někam psát?
Když jsem říkal prodejci domácích potřeb, že jsem kolikrát narazil na jeho zavřenou prodejnu, odpověděl, že měl dovolenou. Poznamenal jsem, že to nebylo nikde napsáno. Byl udiven, proč by to měl psát. „Každý rok mám poslední týden v srpnu dovolenou a všichni to vědí.“ Jak charakteristické.
