Jdu tam, kam oči nevidí,
kde nikdo nic nezávidí,
jdu dopředu a pospíchám
a touhou vůbec nedýchám.
Jdu za tou svojí představou
a nechci klesnout únavou.
Chci ještě vidět, co osud dá,
je to však dále, než se zdá.
Za obzorem je svoboda
pro můj život to obroda.
Mé oči cíl svůj nevidí,
mé nohy nikdo neřídí.
Jdu vpřed tou trávou voňavou,
sluneční svit mám nad hlavou.
Žene mě vpřed mé vědomí
a také trochu svědomí.
Jdu za představou svou velikou
a nechci jíti oklikou.
Už dostávám se do cíle,
však cítím se dost nemile.
Za obzor není viděti,
je pryč to moje napětí.
Však dívám se stále kupředu
a žiji tak, jak dovedu.
Vratislava Hofmanová, redakce
