Opět jsme zase neprožili den jen tak zbytečně. Dopoledne jsme jeli se seniory autobusem do nedalekého Petřvaldu. Není to od nás moc vzdálené místo. Původně jsme uvažovali o tom, že pojedeme místními autobusy, ale po řádné úvaze, kdy jsem si spočítali ztrátu času při několikerém přestupování a cenu dopravného, objednali jsme si autobus z autodopravy. Spokojenost byla na obou stranách.
Asi po 20 minutách jsme zastavili na daném místě. Našiím cílem byla návštěva hornického města Petřvald. Těžba černého uhlí je zde už sice ukončena, ale velké množství zdejších občanů jsou bývalí havíři a jejich rodinní příslušníci. Velice pěkné, tiché a čisté městečko nás uchvátilo. Nachází se zde kostel sv. Jindřicha se 14 kapličkami, křížová cesta, vidíme zde i barokní sochy z poloviny 19.století.
My však nepřijeli na obhlídku města, ale do Technického muzea.To je umístěno v budově bývalé fary u římskokatolického kostela sv. Jindřicha. Stavba fary byla zahájena na konci 30. let 19. století. V roce 1983 zde bylo zřízeno muzeum s názvem "Hornické tradice", které svou pozornost věnovalo hornictví. "Síň hornických tradic" v roce 1990 převzalo do své péče Muzeum Těšínska. V tomto muzeu se momentálně nachází výstava nazvaná POZOR, KŘEHKÉ. Je zaměřena hlavně na užitkové, dekorativní a osvětlovací sklo.
Mnozí z nás zavzpomínali na své domácnosti či domácnosti svých rodičů a prarodičů, kde mívali zcela stejné výrobky. Velikou zajímavostí je to, že výstava je interaktivní. Je vhodná i pro osoby se zrakovým postižením.
V jiné místnosti je stálá expozice věnovaná Kouzelnému světu tramvají (jízdní řády, jízdenky, fotografie, funkční model tramvajového vozu) a Tradici hornictví na Karvinsku. I zde ukápla z mnohého očička slza při vzpomínce na tramvaje, které jezdily právě v našem městě. V blízké prodejně jsme si zakoupili i květiny či zasenice do zahrádky a také „gumové“ bonbóny, které se právě zde vyrábějí a mají tu podnikovou prodejnu.
Den se vydařil, všichni byli spokojeni a to je důležité.
