Na dovolenou jsem vždy jezdívala na chalupu ve středních Čechách a brávala s sebou i svou "panelákovou" kočku Lucku. Lucka z toho zpočátku nebyla moc nadšená, dlouhá cesta autem jí nedělala moc dobře, a tak ji značnou část "promňoukala". Nakonec jsme byly obě rády, že jsme u cíle.
V chalupě si nejdřív všechno očichala a zmapovala a vydala se pak na obhlídku zahrady. Pečlivě ji prohledala, našla vhodné úkryty a v jednom se ubytovala a vycházela až po mém naléhavém prošení a volání, kde, hrome, ta pitomá kočka zase je?! V zahradě bývala celý den a věnovala se pozorováním kosů, kteří sbírali žížaly na čerstvě zrytém záhoně a krmili jimi početnou rodinu v hnízdě na bezince za naší "kadibudkou". Tam také, pod hromadou složeného dřeva, měl své obydlí i ježek s několika pichlavými kuličkami, kterým také poctivě sháněl krmení. Kos ale s Luckou nebyl moc spokojený, přestože na něho neútočila a vyděšeným křikem mě upozorňoval, ať tu potvoru odeženu, což jsem musela udělat, aby byl klid.Také poletující sýkory, které se věnovaly péči o naše ovocné stromy, ji vzrušovaly.
Bohužel, naší zahradou vedla také "kočičí dálnice" koček sousedů a ty se nechtěly jen tak smířit s novou příchozí. Ve dne to šlo a v noci Lucka spala v chalupě. Až jednou...
Byl horký den a nastával nádherný večer, který přecházel ve vlahou noc. Nechtělo se ani jít spát a tím méně Lucině. Odmítla jít domů, tak jsem ji nechala venku a šla do postele. Náhle mě probudil jekot jako o život a žalostné mňoukání. Okamžitě jsem vyběhla na zahradu v noční košili, měla jsem strach o Lucku. V pološeru časného rána jsem ji uviděla: seděla na nejvyšší větvi naší staré hrušky a bála se dolů. Asi ji tam zahnal nějaký agresívní kocour. Co jsem měla dělat? Šla jsem na dvorek pro dlouhý žebřík, umístila ho "bezpečně" na hrušku, vylezla pro moji "hrdinku "a snesla ji dolů.
Jen jsem se modlila, aby mě neviděl nějaký časný soused jdoucí okolo na vlak, který by asi těžko pochopil, proč jsem v bílé noční košili ve čtyři hodiny ráno na hrušce.
