Když jsme v neděli přišli na návštěvu k rodičům mé matky, od včelína se táhly obláčky kouře, jako kdyby náš děda vykuřoval včely a stáčel med. Byl to známý brtník a jeho včelstva neklesla pod dvacet. Pokud je vám divný název brtník, netahejte mně za uši, nejde o medvěda brtníka. Ve středověku se tak nazývali včelaři, kteří měli úly ještě na stromech.
Ale vraťme se k obláčkům kouře. Děda seděl u včelína, pozoroval včely a bafal z fajfky. To v té době, tedy před sedmdesáti lety, bylo zcela běžné. Fajfky byly různých tvarů a velikostí, patřil k nim míšek na tabák, zhotovený z prasečího měchýře, pakl tabáku, nacpávač, čistící náčiní a spousta trpělivosti. Vedle čibuku si pamatuji na porcelánky, samorostky a další druhy už neumím pojmenovat, i když je mám dosud před očima. Dýmky jsme jako kluci obdivovali a také zhotovovali z kaštanů a rákosového stébla. Když mne matka za odměnu vzala sebou na Hostýn, šli jsme v Bystřici pod.Host. vždycky kolem krámku, kde se fajfky prodávaly, hlavně samorostky, vyrobené z všelijak pokroucených kořenů stromů. Byly překrásné.
Oblibu kouření fajfky konec konců dokládá i obraz tehdejší vesnice. Dovedete si představit Stroupežnického Naše furianty, v nichž by alespoň jeden sedlák nešermoval fajfkou?
Za války tabáku nebylo, proto byly tabačenky, které opravňovaly k nákupu určitého množství tabáku nebo cigaret. Tabačenky nekuřáci měnili za lístky na potraviny nebo šatenky a kuřáci, aby si užili, byli hlady a chodili málem s holou, pardon, s holým zadkem. Tabák se pěstoval i na Valašsku, i když je to rostlina hodně teplomilná.
Cigarety se buď kupovaly zcela běžně po jedné nebo celá krabička. Zručně si tabák také balili kuřáci do koupených papírků vlastním nebo koupeným cigaretovým tabákem sami kuřáci, nebo se tabák cpal do dutinek a to často dělaly děti. Můj otec byl zapřisáhlý nekuřák a já záviděl kamarádům, že mohli do dutinek cpát tabák pro své otce. Občas mně k tomu za úplatu /dva pstruhy/pustili a já byl v sedmém nebi. Odtud také pocházel materiál pro moje první zkušenosti s tímto neřádem. Když jsem kouření s kamarády po prve zkusil, vrátil jsem se až pozdě večer a přesto to otec poznal. Před výpraskem mně zachránilo sdělení, že jsem jenom stál v tom čmoudu. "Retky", lidový název pro cigaretu, měly ovšem názvy poetické.
Pár z nich uvedu, abyste si mohli ověřit, na čem jste vyrůstali. Zorka, Vlasta, Lípa, Partyzánka, Detva, Globuska, Džunka, Mentolka, Femina, Clea, a když se usadila v trafice Sparta a dokonce i Slavie začala novodobá éra cigaret s filtrem a problémem pro šetřily, kteří už nemohli sbírat a použít "špačky."
Už třicet let jsem si nezapálil a po pravdě musím říct, že mně to mrzí. S cigaretou mezi prsty a voňavou kávou na stolku to byla panečku pohoda, určitě větší, než když je teď na stolku sklenice vody a krabička s pěti druhy prášků. Ách, jo!
