...Pokračování
Náš třetí den nezačal moc dobře. Bylo pošmourno a lehce poprchávalo. Po snídani jsme přesto vyrazily. Deštníky nad hlavou, jdeme do akvária. Já sama ryby moc nemusím, ještě tak na talíři, ale to jsem netušila, jaké úžasné zážitky nás čekají. Hned u vchodu cedule - Zákaz fotografování. Jsme ukázněné asi dvě hodiny, ale když skoro všichni návštěvníci fotí, blesky cvakají, tak potom i my.
Všude pološero, jen osvětlené bazény, různě zbarvené ryby roztodivných tvarů, za každým ohybem chodby
jiné moře a jiní tvorové, barevné korály, mořští koníci žlutí, oranžoví, červení ale i zelení a hnědí. Všichni se pohybují jakoby seděli v křesle, úžasná podívaná. Některé ryby známe z obrázků, ale některé nejenže ani na obrázcích, ale ani ve fantazii bychom nevymyslely. Piraně mají vlastní bydlení a vypadají docela nebezpečně. Připlouvají tak blízko, že máme strach, jestli je ta skleněná stěna dost silná.
Pak procházíme amazonskou džunglí, je dvoupatrová s osmimetrovým vodopádem, voda padá do jezírka, liány, rozkvetlé roztodivné květiny, zahlédly jsme i dva papoušky a mloka. A potom, když si myslíme,že už jsme viděly všechno, začíná Big Blue, Velký Modrý. Obří bazén osm metrů na výšku i do hloubky, je v něm 3,500.000 litrů mořské vody. Žraloci až dvouapůl metroví, rozvážně se vlní obří rejnoci, chobotnice. Divíme se, že se ta havěť vzájemně nesežere. I nad hlavou nám
proplouvají, fotím až se ze mně kouří, ale nejsem dost pohotová, takže jednou mám žraloka bez hlavy, pak zas necelého rejnoka. Doma toho jistě spoustu zruším, ale to až doma.
Najednou zbystřím, za skálou se objevili dva potápěči a krmí některé druhy, hned je kolem nich hejno. Naštěstí žraloky to vůbec nezajímá, takže žádná tragédie se nekoná. Nepochopím, čím se živí ti žraloci, jsou tam i docela mrňavé ryby a v pohodě si tam plavou. Když jsme se asi po hodině utrhly, stále ještě akvárium nekončilo. Kus dál měly bydlení medúzy a byly jich tam stovky. Malé centimetrové medúzičky, až po matróny, které měly v průměru možná až půl metru. Zapomněla
jsem na murény, ošklivé, tlusté puntíkované ryby, metrové i delší. Schované za kameny, nebo v jeskyních, civěly na nás bez hnutí.
Strávily jsme v akváriu víc než pět hodin, u některých bazénů byly lavice, někde na zemi polštáře přímo u skleněných stěn. Opravdu neuvěřitelné zážitky. Když jsme o tom večer vyprávěly našim mužským, nikdo z nich tam ještě nebyl, ač sem jezdí už několik let.
Už víc nemůžu, tak zase zítra...
