Možná se to někomu může zdát nepatřičné, většinou jsme zvyklí říkat a slýchat "s tebou, s vámi, s ním mě něco baví, či nebaví". Myslím si, že v prvé řadě se člověk musí cítit dobře sám se sebou, vědět, čím si udělá radost, co mu přinese potěšení, dobrou náladu, čím si rozjasní den. Až pak k tomu může přizvat někoho dalšího.Je to podobné, jako s "mít se rád". Pokud nezvládáme mít rádi sami sebe, a to se vším všudy, nemůžeme mít doopravdy rádi ani nikoho jiného. A proto mě se mnou baví svět. Děje se to tak po celý můj život.
Začalo to výběrem studijního zaměření na SVVŠ /dnes gymnázium/. Vstupovala jsem tam s úmyslem stát se zvěrolékařkou, a to nejraději v pozici ředitelky ZOO. Naštěstí k této biologicko-chemické větvi byl přiřazen jazyk francouzský a ten rozhodl o mé další cestě životem. Francouzština mě bavila a život s ní byl v socialistickém Československu o poznání barevnější, ačkoliv obtížnější. Dala se v podstatě využít jen pro studium jazyků s pedagogickým zaměřením, tudíž ve školství. A ejhle, zjistila jsem, že i učit mě baví!
Nutno podotknout, že v Ostravě 70.let byla všechna místa francouzštinářů /asi 3/ obsazena, a tak jsem se na dlouhých 17 let ocitla na učilišti jako učitelka češtiny. A těžko dnes uvěřit, i to mě bavilo a těšilo!
S francouzštinou přišla i láska k Francii a touha ji poznávat. Navzdory těžkostem a obtížím, s posedlostí mně vlastní, se mi podařilo proměnit ve skutečnost sen a v průběhu těch šedivých 70.let Francii třikrát navštívit.Tenkrát mě bavil svět nejen se mnou, ale i s mým mužem a posléze dvěma malými kluky.
Svůj svět jsem si uměla okořenit i jinak. Kdysi dávno jsem chtěla být herečkou. Kus divadelního umění musí člověk provozovat před třídou plnou kluků na učilišti, tak proč to nezkusit i na skutečných "prknech"? V rámci 3 letého studia herectví na lidové škole umění jsem se stala Lízou ve hře Obchodník s deštěm a skutečně jsem si to užívala. Můj svět uměl být zábavný. A co teprve po revoluci 1989? Otevřely se možnosti, s jazyky se rozsypal pytel, svět byl najednou bez hranic. Začala jsem učit francouzštinu, jezdit pravidelně do Paříže, vymýšlet dovolené ve vysněné Francii, užívat si moře na Jadranu.
Teď už si užívám dnů bez školních povinností. Plánuji dovolené u moře i bez hranic, užívám si legrace se svými dvěma vnoučky a těším se, co nového se ještě objeví.Se mnou mě svět jen tak bavit nepřestane!
