Mám ráda, když se pořád něco děje, nejlépe, když v tom víru událostí také trochu i lítám. Jsem takový bláznivý „živočich“.
Sotva jsem sestoupila z přehlídkového mola (stála jsem na něm opravdu poprvé v životě až ve svých dvaapadesáti letech díky projektu i60), další víkendové dny jsem už plápolala v koruně stromu. Se svým báječným mužským, sportovcem a soutěživým klukem v jednom, provozujeme geocaching, tedy vpravdě, já se snažím v této aktivitě statečně klopýtat v přijatelném tempu za ním.
A jak že to souvisí s korunou stromu? Hned vysvětlím: geocaching je hra na pomezí sportu a turistiky, která spočívá v použití navigačního systému GPS při hledání skryté schránky nazývané cache (v češtině keš), o níž jsou známy její zeměpisné souřadnice (v systému WGS 84). Při hledání se používají turistické přijímače GPS. Člověk zabývající se geocachingem bývá označován slovem geokačer nebo prostě kačer. Po objevení keše, zapsání se do logbooku a případné výměně obsahu, ji nálezce opět uschová a zamaskuje.
Jednou ze základních myšlenek geocachingu je umisťování keší na místech, která jsou něčím zajímavá a přesto nejsou turisticky navštěvovaná. Keše se ale umisťují i do zajímavých míst velmi frekventovaných. V některých případech je zajímavým právě úkol, který je s nalezením kešky spojen.
S růstem popularity a dostupnosti geocachingu vznikla mezi částí geocacherů touha po větší exkluzivitě – touha po hledání kešek, které nedokáže dosáhnout každý, a s jejichž odlovem je často spojena určitá míra adrenalinu, případně i obtížné luštění šifer. Tento typ kešky je některými geocachery nazýván drsnokeš. Možné umístění zahrnuje skály, přírodní i městské podzemí, kanály, nedostupné stromy, stožáry, atd.
Nám se zalíbily odlovy na stromech. Kešky se nazývají stromolezecké. Tajemná krabička jednoduše visí na větvi v koruně stromu (buku, dubu, borovice, ...) cca 10, 20, i 30 metrů vysoko a my si k ni musíme vylézt, abychom ji otevřeli a zapsali svůj nick s datem do logbooku. Technika lezení je různá – nejčastěji prusíkama nebo pomocí horolezeckých lan a lezeckých pomůcek (sedáky, skoby, kladky, osmy, blokanty, kyblíky, brzdy, a jiné).
Na outfit se raději ani neptejte. Ten na molo zkrátka v mnohém nepatří. Správný je jen takový, co se kmotří se smůlou, lišejníky nebo trvanlivým pudrem z kůry stromu. Přestože to člověku při šplhání na strom moc nesluší, odměnou za to podivné ustrojení je keška, jedinečný veverčí pohled a tichá sounáležitost se stromem, který vás houpavě přijme do své mega bylinné říše.
Už se nám i přihodilo, že nám to nepopsatelné rozjímání ve větvích přerušilo zvonění telefonu se sdělením: „Hallooo, tati?!?....chceme ti oznámit, že jsi se právě stal 4násobným dědečkem!“
