Myslely na dovolenou už v zimě. Obě sestry se shodly na tom,že je třeba naplánovat dovolenou na jarní měsíce, kdy tělo potřebuje vzpruhu a mysl odpočinek. Místo by mělo být klidné, pláže písečné, dlouhé a široké a servis naprostý. Vybraly květen, to už africké slunce pěkně hřeje, hotel přímo na pláži ozdobený pěti hvězdami,jistota je jistota, a odletěly do Maroka.
Nemělo to chybičku. Vše jako na obrázcích. Úžasné! Klid, pohoda, báječná jídla všeho druhu a barev, úslužný personál. Napadlo je, že by si pobyt mohly vylepšit něčím výjimečným. Jsou přece v Africe, uprostřed arabského světa. Něčím, co jim jinde nenabídnou, na co budou dlouho vzpomínat.
V hotelu je zaujala široká nabídka masáží, květnatá cizími nerozluštitelnými názvy. Tady by se určitě našlo něco pro tento svět typického, pro nás středoevropanky nezapomenutelného, řekly si sestry. Z lákavé, ačkoliv dosti tajuplné nabídky, vybraly proceduru, která zajišťovala originalitu místa slovem "traditional". Další exotické slovo "hammam" nerozlouskly, a spěchaly se objednat. Bude lepší absolvovat tuto masáž co nejdříve, dokud kůže není ještě sežehnutá sluncem, aby "to nebolelo ".
V jednoduše zařízené místnosti, kam je dovedly šipky, na ně čekala prostá dřevěná lavice, taková jakási "pryčna". Zvyklé na pohodlná masážní lehátka u nás, začaly cítit nejistotu. Možná, že neměly trvat na originalitě. Leč, je trochu pozdě na ústup. Do místnosti rozhodně vchází arabská obryně oblečená, zřejmě stylově pro tuto "akci", v tygřích plavkách. Neústupným pohledem si kriticky prohlíží drobná a štíhlá těla těchto "podvyživených" Evropanek. S takovými moc práce nebude. Zřetelným gestem "přibije" jednu z nich na pryčnu. V obou se téměř zastaví srdce. Jedna bude svědkem "popravy" té druhé? Oběť se nestačí ani nadechnout a už na ni letí proud vlažné vody z vědra v rozmáchlých rukách této "bohyně". Pak se lazebnici ocitne v dlani předmět, který se jen zdánlivě podobá houbě. Pod prvními pevnými doteky je jasné, že jde spíše o drátěnku. "Masáž" začala.
Intenzívními krouživými pohyby začíná se od plosek nohou, dře "tygřice" kůži z "vyzáblého" tělíčka. Oběť ani nehlesne. Krouživé pohyby drátěnky dospějí až na místa, která by zasloužila jiný přístup. Snad ne !? Ó, ano, jediné místo nesmí být vynecháno. Jen obličej, zkřivený do expresivního barokního výrazu
"trpící Svaté" zůstává ušetřen. Trpitelka už nemá ani sílu "třeštit" oči. Po třiceti nekonečných minutách tichých modliteb za přežití je "drátkování" ukončeno. Následují dva džbery vody vedené s jistotou z rozpřáhnutých mocných paží. Odplavují drobné černé žmolky kůže, kterými je tělo pokryto jednolitou vrstvou od hlavy až k patě. Ta hanba! Stačí si ještě "klientka" pomyslet, než se zalkne dalším kýblem vody.
Procedura ještě nekončí. "Tygřice" důstojně přináší kbelík s mazlavou hnědou hmotou, která Evropanům může vybavit bůhvíco. Naplácá ji na zubožené tělo od konečků prstů na nohou až po bradu. Už je mi to jedno, vydechne první ze sester. Druhá se mezitím připravuje na mučidla. Po dalších dvou vědrech vody už následuje jen zábal do prostěradla a lehátko, kde se "umytá"pomalu vzpamatuje.
Šedesát minut této specifické intenzívní masáže dokáže změnit pohled na arabský svět. Byla to totiž "tradiční očistná koupel před modlitbou ". To tedy klobouk dolů !
