Každé ráno vycházím na balkón, abych zjistila, co mi chce den nabídnout a jakou náladu si mám obléknout. Stejně dychtivě vyběhne i Čikina, nasává všechny pachy minulé noci, a na rozdíl ode mě má vždy dobrou náladu. Nejhezčí jsou deštivá rána, nebo krátce po dešti, a tehdy i já nasávám úžasnou vůni životadárné vlhkosti a absorbuji veškerou dostupnou pozitivní energii.
S představou obvyklého ranního rituálu jsem vstoupila mezi balkónové dveře a zahlédla souseda, jak mává velkým bílým ručníkem. Okamžitě se mi vybavily scény vyslanců vzdávajících se válečníků, a chvíli trvalo než jsem pochopila, že se nevzdává, ale jako pořádkumilovný manžel vyklepává prach z utěrky. „Že by dnešní den byl ve znamení kapitulace,“ pomyslela jsem si a odešly jsme na ranní procházku.
Něco však bylo jiné než obvykle. První kontakt s černým psem s piercingem nad čumákem mě překvapil, druhý pejsek měl svastiku mezi ušima, páníček na prsou, a tak jsem se raději vrátila domů, abych se připravila na návštěvu opraváře nefunkční lednice. Příprava spočívala hlavně ve vysátí všech chlupů, které pejsek v době línání produkuje v neuvěřitelném množství. Nestihla jsem.
Pan opravář telefonoval ve chvíli, kdy jsme vstupovaly do bytu a začal nepochopitelný rozhovor. „Nemám kde zaparkovat,“ vyštěkl do telefonu bez pozdravu, ale stačil vysvětlit, že přijel na opravu rozbitého zařízení. Nabízela jsem několik alternativ, přiznávám, že některé byly neakceptovatelné, jako parkování na chodníku, v blízkých placených garážích, což bylo striktně odmítnuto s tím, že kdyby něco potřeboval v autě, tak kam by musel až jít. Moje trpělivost dostávala povážlivé trhliny, tak jsem se otázala, co navrhuje. Dlouhé ticho mě vyprovokovalo k otázce, zda mám přinést lednici dolů a následně ke sdělení, že zajištění parkování nebylo součástí objednávky.
Už jsem byla rozhodnuta službu odmítnout, když se uvolnilo místo na parkovišti a posléze opravářský guru vstoupil do bytu s poznámkou, abych psa někam zavřela, že se pletou pod nohy. Co následovalo nebudu rozvádět, ale asi desetkrát jsem si vyslechla stejná poučení, a ani moje nesmělé pípnutí, „Já vám rozumím,“ nezastavilo mladíka ve verbální exhibici.
Jak ráno naznačilo, bitva byla, sice bez krvavých obětí, ale za sebe mohu prohlásit, že nikdy více nehodlám být pasivním zdrojem tržeb arogantního poskytovatele služeb. Máte podobné zkušenosti s opraváři?
