Barevný kousek léta beru si s sebou jak veverka stoletá. Dvě bílé ruce se propletly, dvě paže se setkaly a s létem odlétly. Bloudím kolem jezera, kde hladil jsi mé dlouhé černé vlasy a cosi mi říkal o věrnosti. Taky. Ptám se, kde jsi? Budu čekat tisíc let, nebo uslyším hned, ostrý noční křik lásek tvých. Proradných?
Dobrý den a děkuji Vám oběma opět jediné slovo vážím si toho, právě jsme dorazila s vnučkou z vysočiny, kde jsme totálně vypršeli, ráno byly jen 4C ,ale našli jsme hodně hub i praváky tam, kde bych to nečekala.Jen bylo nepřijemné topit a topit.Děkuji a pěkný večer Vla
Moc se mi to líbí. V mládí jsem také někdy psala volným veršem, protože to v druhé polovině 60. let bylo moderní (viz Štroblová). Dnes mi to nějak pocitově nejde. U Vás to je zřejmě naopak. Mám chuť zatleskat.
Pavel Kyselák
