Malý, jindy tak rozjívený a rozpustilý Amorek opět po návratu ze služby na zemi, usadil se na okraji obláčku a klátil nožičkami. Malým prstíkem si v zamyšlení přejížděl drobné rtíky a občas zavrtěl nesouhlasně hlavou. Také si několikrát z hluboka vzdychl.
" Ach jó "...
Láska, babička všech amorků ho již několikátý den starostlivě pozorovala.
"Co se to jen s tím nezbedou děje? Nejvyšší čas s ním promluvit."
Potichu, téměř neslyšně, babička Láska usedla vedle Amorka. Ten v hlubokém zamyšlení si ji nejdříve ani nevšiml. Až když ho něžně pohladila po kudrnaté hlavičce, s lehkým údivem ji vzal na vědomí.
"Jé, babičko Lásenko," něžně jí řekl," ani jsem tě neslyšel."
" To vidím amorku. Nechceš mi říci, co se s tebou děje? Vidím, že se trápíš."
"Víš babičko, když já tomu vůbec nerozumím. Každý den si omotám své šípy tvou čerstvou stužkou lásky a fakt babi, ani nezlobím a tak, jak se to má, střílím něžně po lidech, aby byli šťastní a zamilovaní. A vidíš Lásenko, oni nejsou! Tak nevím, střílím špatně, nebo že by tvá stužka lásky už na lidi neplatila?" vyděsil se amorek.
"Víš," pokračoval po chvilce a jeho očka se zalévaly slzičkami, "viděl jsem lidi, které jsem před časem zasáhl svým šípem, oni se babi už nemilují a plody jejich lásky se trápí a pláčí. Viděl jsem spoustu opuštěných dětí, zklamaných žen a křičících mužů, viděl jsem prolité slzy a zaťaté pěsti, viděl jsem černé stíny nenávisti, rudé kapky zloby, fialovou stopu závisti a růžovou čáru falše. Jen stříbrné stužky lásky je vidět málo. Babi," pokračoval už plačící Amorek, "lidé už nemluví o tobě, už skoro nemluví o lásce, ale jen je slyšet: peníze, prachy, kolik za to, kolik dáš, kolik máš, na nikoho se neohlížím, dávej, plať, chci jen prachy, prachy... "
"A víš čemu, babičko, už ale vůbec nerozumím? Zasáhnu stužkou lásky dva lidi. Báječně to funguje, oni se moc milují a slibují si, že spolu v lásce prožijí celý život. V dobrém i zlém, ve zdraví i nemoci..., ale než doopravdy spojí svá srdce, duše i ruce v jedno, ještě předem si napíší smlouvu, koho bude auto, koho bude dům, kdo kolik dostane peněz, kdo si odnese kterou věc, až se rozejdou. Proč by se rozcházeli, přece se milují? Proč to tak je, babičko Lásko? Proč se lidé málo starají o srdce, proč se málo pusinkují, ale více křičí? Proč babi? Proč už nemám tu sílu dělat lidi šťastné a tolik zamilované? Proč se lidé zabíjejí navzájem, proč si ubližují, vždyť je to bolí! Proč? Proč?" Dál chrlí dotazy Amorek.
I moudrá babička Láska má oči plné slz. Tak ráda by Amorka potěšila, vše mu vysvětlila, aby pochopil. Ale sama dobře ví, že je na světě něco moc špatně a že ona pomalu chátrá a chřadne. Ale co říci malému, uplakanému a nešťastnému Amorkovi, když jediné, co ji napadá je otázka. PROČ?
