Návraty
FOTO: Anežka Matochová

Z malého nádraží
promrzlá,
jdu zamknutá
do své kůže
a sype se sníh.
Podzim již zaplatil.
Oči se dívaly
do zlaté koruny
stromů.
A já se vracím
bílou cestou domů.
Dětství je daleko,
nezvoní tu rolničky.
Jdu černou
tmou,
tam, kde kdysi
voněl rozmarýn
a kde zůstal jen
stín.
Kde dávno již nikdo
nečeká na kousek
naděje.
Kde chvěje se
list jitrocele.
Kde všichni mí zemřelí,
s větou nevyřčenou,
s láskou vymodlenou
sní v jediný den
svůj dávný sen.

 

 

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
4 komentáře
Jitka Chodorová
Trochu smutné,ale rozumím,také mívám takové stavy.
Olga Štolbová
Vzpomínání na ty, kteří už navždy odešli, je vždy trochu smutné, ale patří k tomu i láska a vděčnost za to, že tu byli.
Jana Šenbergerová
Podzim je jako stvořený k návratům ke svým kořenům i k těm, kteří už nejsou mezi námi.
Lidmila Nejedlá
Hezké vzpomínání...