Tak jsem si po dlouhé době opět hrála. Hraní, tak říkám výrobě oblečení pro hračky svých holčiček, vnučky Bohdanky a pravnučky Natálky. Někdy pro ně dokonce ty hračky i vyrábím. Taky jsem to dělala roky předtím pro jejich sourozence. Háčkuji, šiji i pletu na panenky a plyšová zvířátka. Vyrobila jsem několikrát celé maňáskové divadlo. Dcera jako učitelka MŠ při nemocnici si s dětmi vyhrála a po uzdravení šli panáčci s pacienty domů.
A k takovému hraní jsou zapotřebí knoflíky, knoflíčky i korálky. Mám jich nepočítaně, plnou zásuvku. Hledám, hrabu a prohrabuji. Pozor, nepíchni se o jehlu! Mám už dva knoflíčky, tři a prosím, prosím, potřebuji ještě jeden!
Když jsem cpala do odpadkového koše další prázdnou krabici od mojí oblíbené bomboniery, ty prázdné zlaté mističky z křupavé folie mi vnukly nápad. Roztřídím a uložím do nich své třpytivé poklady a získám přehled. Teď se dívám na knoflíčky do krabic. Knoflíky s kytičkama, kamínky, pozlátkem, malé, větší, velké. A navíc, mám tam uklizeno.
Doporučuji všem!
