Na dlani mi kousek štěstí zbude

Přicházíš
a klepeš velmi zticha,
vnímám tě,
jak odraz na své tváři,
kráčíš blíž
a láska sotva dýchá,
oči tvé
spí se mnou na polštáři.

Promluvíš
a hlas se trochu stydí,
myšlenky
se rojí jako včely,
zemská tíž
mé city nevyslídí,
ohníčky
se v očích rozhořely.

Odcházíš
a stopy cítím všude,
nejde smýt,
že byli jsme tu spolu,
na dlani
mi kousek štěstí zbude,
toužím žít
svou další kapitolu.