Psal se rok 1999, kdy mi v lednu byl diagnostikován zhoubný nádor tlustého střeva. Následovalo zaměření nádoru pod CT, předoperační radioterapie a plánovaná operace. Byl mi odstraněn nádor spolu s částí střeva a vytvořena stomie. Byl to šok, po měsíci stráveném v nemocnici jsem se vrátila domů, nešťastná a bolavá.
Ploužila jsem se krůček po krůčku po místnostech a dvorku. Moje zahrádka čekala na setí a sázení a já upadala stále víc do deprese. Když člověk chce dělat to, co ho baví, těší se, a nejde to, tak je sám nad sebou nešťastný.
To chce čas! utěšovali mě doma. Jenže čas ubíhal a já měla na mysli stále, že se nedožiju podzimu. Viděla jsem, jak kolem domku chodí lidé s košíky plnými hříbků, a mně se hrnuly slzy do očí. Dojít do lesa aspoň na kraj, načerpat sílu, obejmout tam můj strom, hned by mi bylo určitě líp.
Listí na stromech převléklo kabát do pestrých barev podzimu a já koukala na zahrádce na zrytý záhon pro sadbu česneku. Byla jsem sama doma, tak mě napadlo, že ten česnek zvládnu nasadit. Vzala jsem do ruky hrábě a záhon si pěkně připravila - celkem to s přestávkami šlo. Horší bylo se ohnout a zastrčit česnek do hlíny.
Nevzdám to a nevzdám. Prvních 10 stroužků bylo zasazeno a já mířila s pláčem do postele. Chvíli jsem odpočívala a znovu zamířila k záhonku. Počítala jsem každý zastrčený česnek, 25 kousků bylo v zemi, další odpočinek a znovu dalších 30 stroužků. Nohy se mi třepaly slabostí, ale záhon byl zasazený. Byla jsem v ten moment na sebe strašně pyšná.
To byl ten zlomový moment, kdy jsem přestala myslet na to, kolik mi ještě zbývá času, než umřu. Ty ses zbláznila, proč to děláš? zlobil se manžel, když mě našel u záhonu česneku, jak se opírám o hrábě. A já tehdy s úsměvem řekla: „Myslím si, že ten česnek mě vyléčil z mé deprese a myšlenek na smrt.“
Pak jsem se přestala stranit lidí, procházky s vnoučaty pod stromy padajících kaštanů byly stále častější a konečně jsem došla i na kraj lesa. Sice už byl první mráz, ale ten pocit nejde ani popsat. Dříve jsem vnímala podzim jako jedno ze čtyř ročních období, dnes ho vnímám úplně jinak, vrátil mě tehdy do života.
A já se těším a doufám, že těch podzimů od roku 1999 nebylo jen 15, ale že můj anděl strážný nade mnou bdí a dopřeje mi ještě další, další a další…
Z archivu - náš portál obsahuje přes 5 000 příspěvků, nejrůznějších příběhů ze života čtenářů, vzpomínek, ale i cestovatelských tipů, rad či gastronomických receptů. Připomeňme si vybrané příspěvky, které obohatily tento portál. Patří k nim i tento, který jste si právě přečetli.
