Bude hezký víkend, jedeme do konopných lázní do Vimperka. Prohlásila jsem kamarádce Ludmile. Do Vimperka? Říkala jsi prve, že je to ve Volyni. Ve Volyni? To jsem nemohla říkat! Tak ve Volarech? Hele, nemudruj a pojď si ujasnit trasu, kudy pojedeme. Rozhodně musíme minout Prahu, tam bychom zabloudily. Uhneme prostě co nejdříve na jih. Manžel Ludmily s cestou rovnou na jih nechtěl mít nic společného, tak neporadil. Můj syn prohlásil, že jsme se zbláznily, pokud chceme vynechat jižní obchvat Prahy a dát se rovnou na jih. Syn Ludmily se smiloval a cestu bez záruky poradil.
Vyrazily jsme v pátek ráno za Poděbradami rovnou na jih. Ludmila za volantem, já s mapou na klíně. Projely jsme Český Brod, Říčany, u Jesenice jsme se vyhnuly nějakým zázrakem E55 a po stojedničce dojely do Zbraslavi. Chvíli jsme se ubíraly také směrem na letiště a už jsme se smiřovaly s tím, že neuhneme. Povedlo se. V Lipencích jsme přehlédly zpomalovací práh a skokem jsme ho překonaly. Pak následovala slepá ulice a točna pro autobusy. Ochotný řidič nám vysvětlil, kudy najedeme na směr Řitka, Mníšek pod Brdy, Dobříš... a ještě na nás zařval: Máte otevřené dveře. Ale to jsme záhy při otočení také zjistily. Usmíval se, asi se bavil. A to ani neviděl ten náš veleskok.
Zvládly jsme všechny křižovatky, nadjezdy i podjezdy a řítily se po čtyřce na Písek. U Vodňan jsme odbočily na Bavorov, Prachatice, do Volyně byla objížďka, tak jsme ji vynechaly a jely do Volar. Cesta byla klikatá a prázdná. To je divné, nikdo tím směrem nejede a to je pátek. Asi tam budeme jen my dvě a Bobík. Bobík není pejsek, Bobík je název hotelu podle kopce, který se nachází u Boubína. Šťastně jsme dojely. V recepci nás přivítalo drobné stvoření s obrovskou dávkou ochoty. Líbilo se nám tam od počátku. Čisťoučko, bílé povlečení, bílé osušky, hezká restaurace s varnou piva v interiéru. A ta příroda kolem! My z roviny jsme se nemohly vynadívat. A to jídlo! Panenka, líčka, kotlety, pivo.
Vše klapalo. V balneoprovozu jsme se vybublaly a vyvířily v koupelích s konopným olejem, mladý sportovní fešák nás namasíroval a druhý den udělal konopný zábal. Kdyby nám bylo méně, určitě bychom se do něho zamilovaly.
V sobotu jsme si udělaly výlet do Passau, projely se na bruslích na nové dráze, nakrmily ovce Němcům na pastvině a na české straně zachránily z cesty slepýše. U večeře jsme chovaly malého Jiříčka, aby se jeho rodiče v klidu najedli. Prostě nás to prostředí nutilo dělat jeden dobrý skutek za druhým.
V neděli jsme vyrazily pěšky s hůlkami cesta necesta. Užívaly jsme si přírodu. Připlatily jsme si den a před odjezdem jsme pochválily vše jednateli firmy. Stavily jsme se i na městském úřadě a vyjádřily obdiv nad hezkou úpravou Volar. Prostě nadšení. Domů jsme jely dle rad lázeňských hostů a vzaly za vděk jižním obchvatem pod Prahou. Tečkou byl kudrnatý řízek s hranolkami a oblohou v Sadské.
A teď už jenom vyprávíme. A to je konec pohádky o Bobíkovi a konopných lázních ve Volarech, které jsem získala jako cenu v soutěži magazínu i60!
