Jsme s manželem rodilí Pražáci, v Praze jsme žili až do důchodového věku. Jenže poslední část života jsme v Praze strávit nechtěli. Jsme oba vášniví kolaři, turisti i lyžaři. Okolí Prahy už jsme měli prochozené a proježděné křížem krážem. Ani dvoupokojový byt ve čtvrtém podlaží bez výtahu neskýtal na stáří dobré vyhlídky. A tak jsme se rozhodli Prahu opustit.
Nejprve jsme měli představu, že zakotvíme někde ve vzdálenosti do čtyřiceti kilometrů. Jenže naše úspory se ukázaly býti nedostatečnými. V roce 2006 se dceři narodil první syn. Bydleli tehdy v dvougarsonce na sídlišti, a tak jsme se rozhodli, že si pronajmeme na léto chalupu na venkově. Moje spolutchýně (škoda, že čeština nemá pro tyto příbuzné nějaké hezké pojmenování) si přála navštívit Šumavu. Žije až za Náchodem na česko - polské hranici a na Šumavě ještě nebyla. Pronajali jsme si tedy chaloupku v Pošumaví. Tento kraj nám učaroval a po menším váhání jsme se s mužem rozhodli poohlédnout se po bydlení zde.
Začali jsme sledovat inzerci nemovitostí z této části naší vlasti. Konečně jsme objevili domek, který se nám líbil. A tak jsme se v listopadu opět do Pošumaví rozjeli. Ale na místě nás čekalo zklamání. Domek vůbec nevypadal, jako na obrázcích a ani okolí nebylo malebné. Tak snad příště. Paní majitelka realitní kanceláře nám nabídla, že má v portfoliu ještě jeden domek, ale je v jiné části, než jsme si vybrali. No, co, řekli jsme si. Když už jsme vážili takovou cestu, rádi se na něj podíváme.
Už když jsme vjížděli do údolíčka, kde se vesnička nachází, věděli jsme, že je to místo, jaké hledáme. Domek stál u boční cesty, poblíž památné lípy, měl krásnou zahradu. Jen byl strašně zanedbaný, již několik let neobývaný a cena byla stavu nepřiměřená. S krvácejícím srdcem, jsme se rozloučili. Manžel se při loučení zmínil, že kdyby paní majitelka cenu zvážila, měli bychom o domek zájem. Cestou domů jsme se domluvili, že další hledání necháme na jaro. Pořád jsme na ten krásný kout nemohli zapomenout.
Když jsme se v únoru následujícího roku vraceli z lyžování, přemluvila jsem manžela, abychom se na něj zajeli podívat. Cedule "na prodej" byla stále za oknem. Jaké bylo naše překvapení, když na nás v Praze čekal e-mail s nabídkou výrazně snížené ceny tohoto vysněného domku! Neváhali jsme, a ihned jsme ho koupili. Vlastnoručně ho opravili a stále ještě doděláváme.
Žijeme zde již osmým rokem a stále se nám tady líbí. I lidé jsou zde velmi vstřícní a i nás, Pražáky, mezi sebe přijali.
Pro tuhle vernisáž jsem si vybrala podzimní snímky. Doufám, že i vám se u nás zalíbí.
