Mému příběhu už je více než dvacet let, ale myslím, že je stále aktuální. Začátkem devadesátých let jsem se vydala se svou přítelkyní na týdenní dovolenou do Mariánských Lázní. Byl konec května, rozkvetlé lázeňské parky lákaly k procházkám. Těšily jsme se obě na rušný společenský život v lázních.
Oběma nám bylo něco přes čtyřicet let, chtěly jsme si trochu zatančit a pobavit se. Já si trochu potřebovala zrekreovat nervy, měla jsem za sebou několik velmi nepříjemných rodinných událostí a musela jsem načerpat nové síly.
Přijely jsme do lázní před polednem a po ubytování šly na první oběd. Sedly jsme si k prázdnému stolu a čekaly, kdo nám bude dělat celý týden společnost. Konečně jsme se dočkaly. Přiznám se, že naše překvapení bylo nefalšované a v první chvíli ne moc příjemné.
K našemu stolu zamířily dvě asi osmdesátileté stařenky. Očekávaly jsme plno nesnází, které obvykle se starými lidmi bývají. Starala jsem se v té době o svou rovněž osmdesátiletou nemocnou matku a věděla jsem proto své. Ale všechno bylo jinak. Obě staré dámy - byly to skutečné dámy - se s milým úsměvem představily a začaly si s námi nenuceně povídat. Byly vkusně upravené, milé a bylo na nich vidět, že se přes svůj věk neuzavřely světu a měly všestranný přehled. Prozradím na ně, že byly z Tábora a říkaly si Olga a Eva. Přiznaly se, že jsou dlouholetými kamarádkami a dovedly jedna o druhé velmi hezky vyprávět.
Tak jsme se dozvěděly, že paní Eva peče výborné zdobené perníčky, s kterými vyhrává na místních slavnostech, a paní Olga peče dobré moučníky a je veká parádnice, což bylo i vidět. Zajímala se stále o módu a vypadala opravdu mladě, a to nejen vzhledem. Obě sledovaly v televizi Pražské jaro, které právě probíhalo, měly přehled o hudbě a o kultuře. Protože nás na rekreaci zasáhly i volby, nevyhnuly jsme se ani diskuzi o politických stranách a jejich programech. Zastávaly obě velmi pokrokové názory a šly s chutí k volbám. Tolik optimismu jsem již dlouho od nikoho neslyšela a to jsem v té době pracovala s mnohem mladším kolektivem než jsem byla já.
Paní Olga a Eva žily žily plným životem bez ohledu na svůj věk a zdravotní stav, ani jedna z nich nebyla úplně zdravá, ale optimismu jim to neubralo. Největší překvapení nám přichystaly nakonec: v létě pojedou do chalupy v lesích na Šumavě, aby unikly civilizaci, budou si samy topit dřevem, vařit na obyčejných kamnech a svítit petrolejkou, protože tam není elektrický proud. Už se těší, jezdí takhle spolu už dvacet let.
Lituji, že jsem se s nimi již nesetkala, ale věřím, že si svou chuť do života podržely až do konce.
