Po zběžném nahlédnutí na internet, jsem přehlédla rok a nasměrovala rodinku do galerie ve Vodňanech nedaleko Strakonic na Jana Zrzavého. Doma jsem seznámila vnučku se životem a dílem tohoto mého oblíbence, který ve Vodňanech žil v době války a po ní. Krásné slunečné počasí, příjemná cesta kolem četných rybníků po svátkem vylidněné silnici, to vše slibovalo pěkný zážitek.
Bylo mi trochu divné, že žádné plakáty nehlásají v ospalém městečku tuto událost, davy se nesrocují před budovou městského úřadu, kde galerie sídlí. Po zakoupení vstupenek se hrnu do prvního sálu, jdu dál a dál. Udivena a s podezřením na zradu se vracím k pokladní s dotazem, kde je výstava Jana Zrzavého. "Ta tu byla před rokem," stejně udivena vysvětlí pracovnice galerie.
Tolik se stydím, před mužem, před vnučkou. Jim to zřejmě nevadí. Obrazů ke koukání je zde dost a dost. Vodňany očima malířů. Vnučka najde kresby spisovatele Stehlíka, muž se kochá obrazy Joži Úprky. Výstava Václava Kořínka "Ideální rezonance" oba velmi zaujme, zkoušejí domorodé bubny, různé neznámé hudební nástroje, často velmi primitivní, ale vydávající zajímavé zvuky. Hudebně nadaná vnučka je všechny vyzkouší, zahraje i písničku.
Já přemýšlím, jak se mi to mohlo stát. Vloni jsme měli zdravotní problémy, ani na hory jsme se nedostali, nějak nám to uteklo...
V sále jsou i návrhy Mikoláše Alše na výzdobu renesančních štítů kostela. Výhled z okna na náměstí s kostelem Narození Panny Marie nás láká k prohlídce. Byl postaven v první polovině 15. století. O čtyři století pozděj byl kostel opraven. Podle návrhů Mikoláše Alše namaloval Josef Bosáček renesanční štít na západní straně kostela.
Mezi močály, potoky a lučinami, kde se rozlévá řeka Blanice, vznikla slovanská osada a později město Vodňany. Oklopené vodou, stalo se centrem rybářství. Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický je součástí Fakulty rybářství a ochrany vod a spadá pod Jihočeskou univerzitu v Českých Budějovicích.
Zmýlená neplatí, ale i bez Jana Zrzavého nás sváteční den ve Vodňanech nezklamal.
