V naší ulici máme dobré vztahy. Mám prostě skvělé sousedy vlevo, vpravo, vpředu i za zahradou. Dobře a hlavně dlouho se všichni známe a nemineme se, aniž bychom si nepověděli pár slov. Potřebujeme se, protože naše životy jsou propojeny.
Kanalizace našeho domu vede pod prádelnou sousedů vlevo. Když se ucpala, rozkopali jsme jim celou prádelnu. No a co? Bylo to potřeba. Soused mi za to pošlapal celý záhon, když nahazoval omítku na domku u mé zahrady. No a co? Musel to nahodit. Listí z naší třešně padá za plot k sousedům za zahradou a oni ho uklízejí. Sousedovic Bohouš mi zato kadí do pažitky. No a co? Když je kocour blbec! Naše labradorka vyje tak, že se všechny kočky třesou a sousedé volají na mobil, že jim je psa líto. No a co? To se stane, že zapomenete psa na terase. Sousedům v pravo házím na dvorek dříví ze zahrádky, protože mají kamna. Oni mi zato vozí z chalupy okurky. A tak si vzájemně vyhovujeme v celé ulici. Jenom jedna paní s námi nepluje na jedné vlně. Je stará, nemocná a děti jí zdrhly za hranice. Tak se dívá na svět jinak.
Bylo hezké léto, lidé odjížděli na dovolené a sousedé ob jeden dům mne požádali, zda bych se postarala o jejich člena rodiny, kterého nemohou na dovolenou vzít sebou. Proč ne, známe se, vím, že je hodný, postarám se. A skutečně byly to hezké dny, které jsme spolu trávili. Chodili jsme hodně na procházky a lidé, kteří nás potkávali si říkali: " Á konečně má vdova společníka". Líbil se mi a ne jenom mě .Pokukovala po něm kdejaká holka. Ale já jsem se mu věnovala jak nejlépe jsem uměla. Zvala ho do bytu, nabízela dobroty, upekla jsem mu i kuřátko a leccos jsem mu vyprávěla. Určitě se se mnou nenudil a myslím, že se vždy těšil, až přijdu z práce. Všimla jsem si, že na mne už čeká. Chodili jsme do parku, poseděli na zahrádkách cukráren a nejraději jsem měla večerní procházky u Labe. To si někdy sedl na lavičku těsně ke mně, hřál mne, pozorovali jsme tok řeky a jen tak mlčeli. No to bylo vrušení! Musím vám říci, že jsem se na něj také těšila, měla jsem ho ráda. Jenom můj syn se na něj mračil . Žárlil. Zachoval se hrozně, říkal kamarádovi, že by ho nejraději vykopnul.
Lidé si na nás zvykli, byli jsme dvojice. Sousedé vždy pokývali souhlasně hlavou a usmívali se na mne.Často jsme se potkali s jinými dvojicemi a pěkně jsme si popovídali. Můj společník byl dost tichý, také takový samotář a raději byl se mnou sám. Bylo to s ním hezké léto. Pyšnila jsem se s takovým krasavcem. Byl atraktivní, fakt fešák, takový italský typ. Byl to totiž boloňský psík.
