Jsem v práci dobrý, dokonce hodnocen po 12 let mezi nejlepšími deseti obchodními zástupci v Česku (diplomy, děkovné dopisy, prémie) a po deseti letech, dosáhnu mety nejvyšší - dostal jsem se do TOP Klubu a odměnou byla čtyřdenní dovolená: Řím, letecky! Sen, ještě jsem neletěl!
Římské metro, asi čtyřnásobná Praha, stojím na jedné noze a ještě ne na své... Pak KOLOSEUM, neskutečně dlouhá tříhodinová fronta, nohy bolí, odpoledne se mi už nechce na prohlídky chrámů, kostelů a bazilik. Tak se trhnu a jdu si jen tak na pivo a prohlížím si římské rozvaliny, u Traianova sloupu se válím na lavičce, pak si zajedu k fontáně di Trevi, hodím tam drobné (vím proč!) a mažu podle mapy na místo srazu s ostatními - dorazí zchvácení a závidí mi mé už třetí pivko.
Další den, opáčko v metru a Vatikán, opět 3 hodiny ve frontě na prohlídku prostor Svatého stolce, vzdávám to a jdu si po svých, vždyť mám dovolenou! Jen informuji tajnou průvodkyni (nemá licenci, je drahá!) a mizím. Večer ředitelka opět zuří, co si to dovoluji...
Třetí den, vysněný výlet k moři s prohlídkou baziliky sv. Petra a Pavla cestou, rychle k moři, přístaviště, zelená voda páchnoucí mrtvými rybami. Restaurace na břehu, oběd - krevety, krabi, humři (táto, jestli ho dáš do huby, už ti nikdy nedám pusu!) - a pak honička za autobusem, řidič zaparkoval o kilometr dál, než měl. Šťastní a vysmátí (vidět moře a zemřít! 4. květen, studená voda), se rozbíháme po městě, utratit kapesné za dárky. Večeře slavnostní, pravá italská, kolega sklidí potlesk za květiny pro dámy a ráno jedeme domů. V letadle je opět příjemně, obavy kolegy při přistání v Ruzyni (ten pilot se nemůže trefit!) se nesplnily a tak - nezmokli jsme, už jsme tu!
Všechno by bylo fajn, jen si příště rozmyslím, zda jet na dovolenou (byť za odměnu) s ředitelkou, která vám dovolenou daruje a pak nalinkuje jako dětem učitelka školní výlet! NEBRAT! Pointa nakonec: ředitelka mi to o dva roky později osladila vyhazovem bez náhrady! Nyní neustále inzeruje a hledá nové obchodní zástupce... Nechoďte tam!
