Tentokrát to známé rčení "host do domu - hůl do ruky" opravdu své uplatnění nenalezlo. Právě naopak. Dobrotami jsme zásobili spíž, ledničku i mrazák a pro naše milé hosty jsme vymysleli akce zábavné i poučné.
Večer jsme nacpali peřiny do povlaků vonících, usušených na zahradě za svitu posledních slunečních paprsků nadcházejícího podzimu, aby pak strávili poklidnou noc pod naší střechou. Až ráno vyšlo najevo, že jedna z postelí fungovala nechtěně jako v pohádce o Princezně na hrášku. Proto jsme se večer rozhodli rozložit druhý gauč v pokoji. Ani po půlhodinové snaze se nám nepodařilo vytvořit plochu pro spaní. Pak nám došlo, že při posledním stěhování z patra do přízemí byl opačně našroubován rozkládací mechanismus. Hostu jsme dodatečně vystlali původní postel vrstvou měkkých dek, na kterých pak vydržel spát až do odjezdu. Fajn.
Přípravy oběda se musel jeden den ujmout sám hostitel. Dodělal již předvařenou polévku, a smažený řízek se šťouchanými brambory nevařil poprvé. Jenže, ženská to v tom kredenci mívá trochu jinak uspořádané, než by to měl muž, který si navíc na to vaření v roztržitosti v ten den zapomněl nasadit brýle. Po mém návratu hlásil, že vše už je skoro hotové a já prostřela stůl. Snědli jsme polévku, brambory pomalu stydly, ale ty řízky ne a ne dosmažit! Byly stále jen světle žluté a při mém útoku vidličkou betonově neprostupné. Co to je?
Uplynulo už tolik času, čtyři řízky už musí být dávno hotové. Zkoušela jsem propíchnout křupající krustu nožem a očima jsem rentgenovala ty zvláštní žlutavé krupky na povrchu masa. Otevírám dvířka kuchyňské linky a beru do ruky sklenici s červeným víčkem s nápisem KRUPICE. Šéfkuchař kýve hlavou, jo, v tom jsem to obaloval, a poctivě, dvakrát! V dolní poličce se skromně krčí oválná dóza s jemnou, dvakrát prosátou strouhankou...
Klihovitou krustu jsme postupně odlupovali z tuhého masa, které se pod dvojitým nánosem trojobalu nemohlo roztahovat a měknout do šťavnaté a vatové konečné podoby. Hlad bývá nejlepší kuchař. Náš kuchař má teď tak trochu z ostudy zástěru, ale snad to zůstane v rodině. Inu, nikdo není dokonalý...
