Je pozdní večer. Jsem opravdu unavená. Chvíli koukáme na tureckou televizi, kde vysílají box. Nemám tento sport ráda. Koukám tedy raději z okna. Pod okny se prohání auto za autem. Co auto to jiný zvuk klaksonu. Opravdový nápor pro mé uši. Mezi barvami aut vítězí žlutá, s označením TAXI. Je na každém kroku.
Chvíli po půlnoci je pod okny rušno. Ve vedlejším baru se něco děje. Muži vybíhají ven, hulákají a někoho honí. U baru stojí asi pět vozů TAXI. Po chvíli - jako na povel - všechna bez pasažérů odjíždějí a na jejich místa se staví auta s označením POLICIE. Policisté vystupují z aut a zůstávají v klidu stát na místě. Po čase z baru v naprostém klidu odcházejí hosté a policie odjíždí. Zajímavá podívaná.
Je okolo půl druhé ráno. Lehám si do postele s nadějí, že hluk z baru i aut snad skončí. Ležím, koukám „do blba“ a trošku přemýšlím o ničem. Najednou cítím, jak se se mnou začíná houpat postel jako by byla vodní či nafukovací. Nechápu. Za chvíli podruhé, potřetí…
Nadávám si, proč jsem se nesnažila usnout dřív? Nemusela jsem mít tyto podivné halucinace. Velmi nepříjemné pocity. Manžel vedle spokojeně spí. A jak je mu dobře! Dobře mi tak!
Po pár hodinách spánku se naprosto čilá probouzím a vstávám. Čeká nás snídaně. Švédské stoly. Co nás čeká? Co si dáme? Na čem si asi pochutnáme? Máme na výběr čaj, kávu, džusy. Jeden druh salámu, malé párečky, dva druhy sýru. Ze zeleniny okurky, rajčata, mrkev. Dále pak jsou tu vejce, polévka, máslo, marmeláda, med, nugeta. Jogurty, veka bílá i tmavší, sladké preclíky. Bohatý výběr. Snažím se ochutnat ze všeho něco. V naprostém klidu snídáme. Máme spoustu času. Na jídlo i pozorování okolí.
Z okna vidím, jak do budovy vstupují muži, kteří se zde jdou nasnídat. Většinou jsou všichni v oblecích, bílé košili a kravatě. Přijdou, nasnídají se, prohodí pár důležitých vět či slov se svými přáteli a odcházejí. Na jejich místo sedají další. Personál je příjemný a vstřícný.
Nasyceni odcházíme na pokoj. Převlékám se, do tašky dávám balenou vodu, kontroluji, zda máme peníze, foťák a vycházíme ven. Čekáme na autobus, který nás dnes poveze na výlet. Těšíme se. Na noční problémy jsem zapomněla. Ale jen do chvíle, než někdo přichází s tím, že v noci bylo zemětřesení! A ti, co přežili jen v podobě houpání postele, mohou být rádi a šťastni. Uvědomuji si, co jsem v noci zažila a opravdu jsem ráda a šťastná!
