Dopolední sobotní slunce mě vytáhlo z postele už o desáté. Jinak se začínám o víkendu hýbat až v poledne. Vyšel jsem tleskat na terasu, vysedávají mi na ní holubi a kálí na dlaždice. Odlétli kolečkem jen kousek, pak se zase vrátili. Marnost na marnost.
Na rušné křižovatce před naším domem byl jen slabý provoz. Nelétala tam vzduchem těla na přechodu sražených chodců.
V dopoledni jsem se vydal vyřídit do spořitelny jen dvě věci. Před pobočkou stála žena středního věku. Docházel jsem velmi rychlým krokem, aby mi před nosem nezavřeli. Žena, po sledování každodenní kriminality v TV zpravodajství, se mě lekla. Začala zděšeně couvat.
Chtěl jsem u úřednice změnit výši penzijního spoření. Nešlo to, prý až po roce. Pak jsem chtěl zrušit platební kartu, která mi neproplácí a ještě dělá nepřehledné dluhy. Také to nešlo, prý na ní mám dluh. Tak jsem se bezúspěšně vrátil domů a litoval opuštění teplé postele.
Musel jsem se rozhodnout k nebezpečné činnosti. Vynést odpadky do popelnice je u nás životu nebezpečné. Výtahem se musí dojet až dolů ke sklepu. Po otevření výtahových dveří tam ležívá opilý kriminálník a spí. Kolem těla leží skleněné střepy od lahví kořalky. Ty se musí velmi opatrně obskočit, po našlápnutí kloužou. Po skluzu hrozí nebezpečí nabodnutí se na narkomanskou injekční stříkačku. Dnes se mi ale nic zlého nestalo.
Znovu jsem vyšel na terasu tleskat holubům. Zadíval jsem se na nové protější ghetto. Bylo postaveno pro amerikánské repatrianty, metr bydlení za 60 tisíc korun. Jeden velkopodnikatel si v lodžii naštosoval metry faktur s tím, že je bude podepisovat a po chvilkách se uklidňovat pohledem na středověké popraviště na Vrchu svatého Kříže. Měl to vymyšleno dobře. Ale ouha, zadul silný vítr od Německa. Faktury se vznesly a letěly směrem na hřbitovy Ruské, Židovské a Olšanské. Ostatním hřbitovům se ale vyhnuly. Podnikatel se ani nevydal je sbírat.
Pak jsem si šel dolů koupit kus chleba. Vietnamka s rukama kdysi umytýma vzala bochník do ruky, vytáhla kuchyňský nůž, čepel si očistila o zadek v kalhotách a ukrojila mi kus. Podle přísných předpisů EU ho vložila do sáčku a podala mi ho. Asi ho jíst nebudu.
Přeji čtenářům veselejší víkendové zážitky.
