Jak tažní ptáci nad hlavou
myšlenky se vrací,
vzpomínky na lásky,
co kdysi byly
a uplakané oči
po nich zbyly.
Ta první,
to jsem byla copatá,
suknička umazaná od bláta,
černovlasý kluk,
na hlavě rádiovku,
no řekni,
nestojí to za vzpomínku?
A vpředu, vpředu mu chyběl zub,
co chcete,
byl to šestiletý kluk.
A pak mých sladkotrpkých
sedmnáct let,
láska něžná jako sen,
milý se však nechal
jinou divou svést.
Všechny ty lásky
smělé i nesmělé
vedly mě s tebou k oltáři
v tom našem kostele.
Dávno již tomu,
co my dva
slyšeli hlas svatebního zvonu.
Někdy se zamračí, zabouří,
ozve se burácení hromu,
láska ho překřičí
a my kráčíme dále,
bok po boku,
ruku v ruce
spolu.
