Je duben, je jaro. Jako každoročně přicházejí do trojské botanické zahrady tisíce návštěvníků na výstavu motýlů v pavilonu Fata morgana.
Jako každoročně procházím exotickým pavilonem. Malí okřídlení tvorové poletují vysoko nad našimi hlavami, proplétají se mezi subtropickými stromy, usedají na větve, nasávají sladký nektar z připravených "občerstvení", někteří teprve přicházejí pracně na svět a poté sedí překvapeně mezi desítkami dosud nevylíhlých sourozenců a nevědí, co se svými křídly. A pak se rozletí pavilonem a budou si užívat volnosti, které se říká život. Možná, že náhle usednou na některého návštěvníka, a možná, že ten neodolá a i přes upozornění se motýla dotkne a zkrátí v touze uchopit krásu jeho i tak krátký život. A opodál, většinou u skleněných stěn, dohasíná krása těch, pro které už život skončil. Zrození a smrt jsou si tu velmi blízko.
Každoročně odcházím s pocitem lehkého smutku z neodvratné pomíjivosti. Náhle mi ale na mysli vytane: Proč? Vždyť přijdou další jara a nová křídla se rozletí poznávat svět, i když ta naše už budou slábnout. Díky vám, mí malí poslové jara.
| Fotografujete rádi? Zúčastněte se naší fotosoutěže s názevm Jarní fotopříběh. Pošlete sérii fotografií doprovázenou textem a vyhrajte tablet Lenovo! Více informací o soutěži najdete zde. |
